Noví Lovci kryptidů: Palba v poušti (3/3)

Wren Rivera, Winn Wilkinson, Keira Kendrick a Armando Villalon zamířili do Palestiny, kde se setkali s Terrencem Zedlerem a Gerrym Stingem z Mezinárodní unie parapřírodovědného výzkumu, jež hodlají objasnit záhadu spjatou s posledním žijícím Sandwalkerem. Obří krab, kterého před třiceti lety během genocidy Palestinců izraelské ozbrojené složky probudily z dlouhého spánku, a zaplatily za to, se nachází v dvacetimetrové jámě v poušti kus od města Rafah. Noví Lovci kryptidů se rozdělili na dvě dvojice, přičemž každá se vydala na jinou misi. Wren a Keira se přidaly k Terrencovi, provázeni na cestě do nitra pouště, přičemž mají za cíl zjistit, zda v ní řádí možní potomci Sandwalkera. Před čtyřmi týdny byl totiž v Palestině zabit americký sionistický terorista, jehož tělo bylo přestřiháno velkými klepety. Průvodce Hakim, který prve čtveřici mladých dobrodruhů vzal za posledním známým přežívajícím Sandwalkerem, má stejně jako mnoho dalších obyvatel země za to, že obří krab chrání palestinské obyvatelstvo a je schopen vycítit, zda mají lidé dobré či zlé úmysly. Ty se zlými úmysly krab zabije. Aby se ale pouští pohybovalo více Sandwalkerů, musel by se ten poslední velikán partenogeneticky rozmnožit. Winn a Armando se připojili k doktoru Gerrymu Stingovi, který s pomocí nejmodernější technologie hodlá zjistit, zda je obří krab skutečně schopen přivádět na svět své "klony". Nebezpečí na sebe nenechalo dlouho čekat. Wren, Keira, Terrence a Hakim byli při studiu zvláštních stop, které znenadání zmizely na vrcholku písečné duny, napadeni třemi ozbrojenci. Byli to sionističtí reakcionáři, jež teroristickými činy usilují o rozpad Svobodné Palestiny. Terrence a Wren se dvěma z nich zatočili, třetího cosi stáhlo pod písek a začalo ho pod ním žrát. Hakim byl při přepadení zraněn, a potřeboval ošetření. Skupina se zastavila mezi třicet let starými ruinami, kde se Terrence brzy střetl se starou známou nových Lovců kryptidů - Marillou Kent-Lyons. Když ji Wren konfrontovala poté, co se Marilla snažila Terrence zastřelit, agentka odmítala vysvětlit, co v Palestině dělá. Terrence označila za manipulativního psychopata a radila Wren, aby příteli tajemně zmizelého Jacka Owena vůbec nevěřila. Setkání bylo zanedlouho přerušeno nevítaným hostem - krabem velikosti medvěda, který si na křičící trojici brousí klepeta.

NOVÍ LOVCI KRYPTIDŮ

PALBA V POUŠTI, ČÁST TŘETÍ:

Neustálé klapání probuzovalo v trojici strach, nejistotu, tělem otřásající bázeň. Dvě veliká klepeta, z nichž každé pohodlně mohlo uštípnout člověku hlavu z krku, se divoce zmítala ve vzduchu, a roznášela ten strašný bojový zpěv obrněného bezobratlovce po co nejširším okolí. Stopky, na niž měl krab umístěn oči, se pomaličku nakláněly ze strany na stranu, a zorničky snad ještě pomaleji přejížděly z Terrence na Wren, z Wren na Marillu, z Marilly zpět na Wren a z ní opět na Terrence. 

"Vypadá to, jako by se rozhodoval, na koho má zaútočit," zašeptal Terrence.

"Vážně by mě zajímalo, jestli je to jen stará povídačka nebo zda je pravda, že Sandwalkeři jdou jen po zlých," řekla Wren, "třeba je to tak, že vyhodnocují, kdo je nebezpečný. Možná nějak přijímají... feromony? Nebo něco takového? Něco spojeného s agresí?"

Marilla opatrně vstala ze země. Wren na ni už nemířila, hlaveň laserové pistole nyní směřovala k zemi. Dívka nechtěla kraba vyděsit. Nemohla se zbavit intuice, že na Hakimově tvrzení o Sandwalkerovi bylo alespoň šprochu pravdy.

"Doporučuju nehýbat se," řekla tiše Marilla, "někteří bezobratlí, jako kudlanky, jsou velice inteligentní. Ale krabi zrovna inteligencí neoplývají. Sandwalker je dravec, a může reagovat na pohyb."

"Vy jste si tím nějak jistá," odsekl Terrence, "co, vaši kolegové někdy v minulosti nějakého nevinného občana darovali naklonovaným Sandwalkerům v nějaké vaší tajné základně, a vy jste tam vypozorovala, jak tito krabi zabíjejí?"

"Jste směšný, Zendere," zamračila se Marilla, "řekla jsem vám, ať držíte hubu."

"Nejsem žádný váš posluhovač, abych plnil vaše rozkazy," řekl Terrence, "ještě potom, co jste se mě snažila zavraždit. Jestli má jít to zvíře po někom, kdo má zlé úmysly, pak jste to vy, vy proradná..."

Sandwalker náhle vystřelil vpřed. Všichni tři naráz vykřikli. Krabovo pravé klepeto praštilo Marillu tak, že odletěla nejméně o pět metrů dále, a těžce dopadla na rameno na spadlý sloup. Nahlas vykřikla. Terrence dostal ránu levým klepetem, a okamžitě sebou švihl na zem. Jeho obličej skončil mezi harampádím, jež hlasitě zacinkalo, jak o sebe všechny ty kovové dráty a tyče zavadily. Wren utíkala. Jako jediná nebyla zasažena. Při úprku se ohlížela zpět, a natahovala na kraba laserovou pistoli.

Sandwalker stál opět na místě, a svými zraky dívku přeměřoval. Wren se zastavila asi po pětadvaceti metrech, na úbočí troskami a sutí pokrytého svahu. Zděšeně oddechovala a přitom nepřestávala na kraba mířit laserovou pistolí.

Zarazilo ji, že se nehýbal. Nejprve byl nečinný deset vteřin, pak se mu trochu zachvěla klepítka, nato stál na místě bez pohybu skoro minutu, a až poté učinil dva kroky vpřed. Terrence se těžce zvedal ze suti a přejížděl po svém obličeji rukou. Wren si i z dálky všimla, že měl zraněné tváře a čelo, ale kromě pár menších řezných ranek, ze kterých vytékala krev, neutrpěl větší újmy. Prvá z končetin na levé straně krabova těla přistála do suti jen deset centimetrů od Terrencovy pravé nohy. Muž překvapeně vykřikl. 

Wren se zájmem sledovala, co se bude dít. Byla připravena kraba zasáhnout laserovým paprskem nejvyššího stupně, odpálit ho třeba tisíc mil daleko a propálit mu exoskeleton. Zatím to však nebylo třeba.

Terrence se před zvířetem postavil. Svými úctyhodnými dvěma metry výšky se přiblížil ke krabovým maxillám. Ty se začaly přímo divoce pohybovat, jako by se Sandwalker snažil zadržet sliny, jež mu z nich samou chutí na příští oběd vytékaly. 

Utíkejte, měla na Wren na jazyku. Ale nemohla se přimět křičet. Chtěla vědět, zda Sandwalker muže opravdu napadne, mimo jednu více či méně neškodnou silnou ránu nerozevřeným klepetem. Krab pořád jen stál na místě, a sekundu po sekundě snad cosi vyhodnocoval, aniž by učinil další výpad.

Marilla se bez úpění zvedla, a také pozorovala, jak si krab počínal před Terrencem. "Vypadá to, že s vámi nechce skoncovat," řekla hlasitě, "škoda, už jste to mohl mít za sebou."

"Agentko, ne!" zařvala Wren.

Marilla pohotově vytáhla z pouzdra na opasku granát, a vrhla jej směrem ke krabovi a vysokému muži, jež oba reagovali bleskurychle. Terrence uskočil, co to jen šlo, a krab se překvapivou rychlostí vrhl na Marillu. Měl-li skutečně schopnost rozpoznat zlé úmysly, pak zřejmě Marillin pokus o vraždu Terrence i své bezobratlé maličkosti vnímal jako dobrý důvod pro zahájení druhého útoku. Nebo snad šlo jen o pud sebezáchovy. Kdo ví.

Granát dopadl do suti, a explodoval. Na Marillu zamířila dvě rozevřená klepeta. Agentka křičela. Snad se jí v hlavě přetočil celý její život, než klepeta zcvakla. Nedostala však šanci zcvaknout její hlavu, ani její natažené ruce. Výbuch kraba vyvrhl do výše, a sletěl až za sloup, na který prve agentku odhodil. Ocitl se na svém karapaxu, na zádech, a jeho dlouhatánské, silné končetiny se divoce, až komicky zmítaly ve vzduchu. 

"Jen tam hezky zůstaň, potvoro," řekla Marilla, a z pouzdra na opasku vytáhla další granát. Pohlédla na Terrence, zvedajícího se ze země. Při výbuchu ztratil boty z obou nohou, a kalhoty měl až po kolena roztrhané. Také na nich měl nejeden krvavý šrám. Syčel bolestí.

"Skončete tu hru!" zařvala na něj Marilla, a učinila několik kroků vpřed. "Nebo vám ukážu, co je zač opravdová bolest, vy grázle!"

"Začínám chápat, proč Sandwalker útočil hlavně na vás, agentko!" ozvala se Wren, a skočila mezi ně. Laserovou pistolí mířila Marille do obličeje. "Tady to končí! Hodíte ten granát na pana Zendera, a odpálíte nejen jeho, ale i mně! A předtím, než vyletíme do vzduchu, spálím vám ten váš prolhaný ksicht!"

"Sandwalker na nás zaútočil proto, že je to hladové zvíře," řekla agentka, "ne proto, že by někoho považoval za zlého a druhého za dobrého. Wren, nenech se pobláznit nějakými lokálními pohádkami..."

"Je mi u prdele, jak to je! Terrence není ozbrojený! Vy ho chcete chladnokrevně zavraždit! A pořád jste nic nevysvětlila!" řvala Wren. Učinila tři kroky směrem k Marille. Ta zároveň učinila dva kroky zpět. "Říkal mi, co jste udělala! Že jste s R'onnem pronikli do budovy Mezinárodní unie parapřírodovědného výzkumu v D.C., několik lidí jste zranili, R'onn tam telepaticky zaútočil na desítky nebo dokonce stovky, a vy jste ukradla nějaká data! Terrabyty dat! Je to pravda?!"

"Je to pravda," řekla suše Marilla, "s fakty se zápasit nedá. Ale je ti znám širší kontext?"

"Vaše matky neměly unii rády," odpověděla Marilla, "přepadly jednu konferenci! Tam to celé začalo, že? A vy je následujete, kráčíte v jejich šlépějích!"

"Mé matky," řekla pomalu Marilla, "na té konferenci zajaly několik zločinců, kteří s unií spolupracovali. Nebýt jejich zásahu, po světě by se možná dodnes, po desítkách let, pohybovali někteří z nejohavnějších jedinců využívajících kryptidy jako biologické zbraně... lidi, jejichž pohnutky si ani neumíš představit. A tento člověk, Terrence Zender, je i po desítkách let obhajuje a kryje, je to apologista naprostých zvěrstev! Kdybys viděla, jak dlouhý je seznam těch, kteří kvůli němu přišli o životy, bála by ses přiblížit do okruhu deseti kilometrů od něj!"

"Lži!" vykřikl Terrence. "Snažíte se slečnu Riveru sprostě manipulovat! Vždyť to ani není možné, agentko! Sama jste válečný zločinec, který se skrývá před světem... obklopena telepaty z Marsu, protože lidé vám nevěří. Zotročujete si nevinné, kazíte životy těm, kteří viděli něco, co vidět neměli, a ty, které si zotročit nemůžete, odprásknete jako psy. Mezinárodní unie parapřírodovědného výzkumu je úplně normální organizace... možná je to organizace se svými kontroverzemi, a možná nějaká konference kdysi dávno měla víc kontroverzí, než cokoli jiného, co kdy unie provedla... ale nemáte právo napadat její členy, krást její data a informace, a snažit se proti ní poštvat její dobré přátele!"

"Ty to s ním myslíš vážně?" zeptala se Marilla dívky. "Opravdu chceš pracovat se Zedlerem?"

"Strašně ráda bych věděla, co proti němu máte... co konkrétního vám a celé jeho organizaci vadí tak moc, že ho hodláte připravit o život," řekla rázně Wren.

Marille zaslzely oči. "Jenže já ti nemůžu nic říct," šeptla, "prostě to nejde. Jestli mi nevěříš... tak je všechno ztraceno. Všechno, o co jsme se společně snažily."

"O co jsme se snažily?!" zařvala Wren, a učinila další dva kroky směrem k agentce. "Vždyť o vás vůbec nic nevím! Slíbila jste mně a mým kamarádům, že nám vysvětlíte, o čem byl ten konec výpravy na Portoriku! A nic! Nevysvětlila jste mi furt, co děláte tady! Šmírujete nás?! Honíte se nám za prdelema kdekoliv, kam jdeme?! Proč?!"

"Nemůžu ti na to odpovědět," řekla tiše Marilla, "ještě je moc brzo."

"Možná je už příliš pozdě," zasyčela Wren, a laserovou pistoli sevřela oběma rukama. Byla připravena střílet.

"Doufala jsem, že ve vás najdu spojence," vyřkla zklamaně Marilla, "ale pokud mi dostatečně nedůvěřuješ, možná... jsem se zmýlila."

Zcela náhle zmizela. Musela být teleportována pryč, aniž však sama sáhla na něco jiného, než na odjištěný granát, který předtím držela v ruce. Wren vykulila zlostí oči. Řvala vzteky na celé kolo, a metala kolem sebe laserové střely. 

Z jejího šílenství ji vyvedl až Terrence, který jí jemně položil ruku na rameno. "Pojďme nahoru za Hakimem a Keirou," řekl, a postavil se. 

Wren se zastavilo srdce, když uviděla jeho nohy. Byly zalité krví.

"To je v pořádku, jsou to jenom... oděrky... velké... oděrky," oddechoval zděšeně Terrence, "jsem v pohodě. Nepřišel jsem o jediný prst na nohou. Musíme nahoru. Musíme pryč."

"Vůbec to nechápu," řekla Wren a kroutila hlavou, "nechápu, co tu dělala. Nechápu, proč vás chtěla zabít. Ani kam zmizela."

"Agentka Kent-Lyons možná nechce nic vysvětlovat, ale já ano," řekl Terrence, "budu vám muset povědět víc." Zahleděl se dívce do očí. "Děkuju, slečno Rivero. Zachránila jste mi život. Víc, než jednou. To vám budu muset oplatit."

Po krátkém dohadování, zda by Sandwalkerovi měli pomoci do pozice, ve které by se mohl volně pohybovat a následném obouhlasném zamítnutí pro jeho potenciální nebezpečnost, se Wren a Terrence vrátili k ostatkům zdi, zpoza které předtím dívka vystřelila po Marille. Terrence se usadil mezi sutí, a jedno zvláště ošklivé zranění na levé noze si zavázal lněným kapesníkem. Maličko kulhal, ale pomoc při chůzi nepotřeboval.

Než se naděli, uviděli Keiru, která jim šla naproti s vodou. "Co se to s vámi, k čertu, dělo? Někdo po vás házel granáty nebo co? Museli jsme se s Hakimem schovat, měli jsme hrozný strach, že se tu objevilo více ozbrojenců."

"Tomu se ti bude těžko věřit," řekla jí Wren, a převzala od Keiry plastovou lahev s vodou, ze které si dvakrát lokla, "tady pana Zedlera napadla agentka Kent-Lyons. Musela nás sledovat, a když byl pan Zedler na chvíli sám, pokusila se ho zavraždit."

"V jednu chvíli to vypadalo, že mě trefí pistolí do obličeje," přikývl Terrence, "a pak mě skoro odpálila granátem. Nebýt Wren, nebyl bych už mezi živými."

"Proboha," řekla Keira, když si prohlédla Terrencovy nohy, "to je krve! Počkejte, to budeme muset ovázat..."

"V pořádku, pokračujme zpátky k Hakimovi a k lékárničce. Není třeba sem nic přenášet," řekl Terrence, a pokusil se o úsměv. Spíše se ale bolestně zašklebil. Nepůsobil, že by mu bylo dobře, byť se to snažil pro uklidnění svých kolegyň předstírat.

"Už jsi nám říkala, co agentka Kent-Lyons provedla ve Washingtonu," řekla zděšeně Keira, a pohlédla na Wren, "ale zajít takhle daleko? Něco se tu děje. Něco vážného."

"Agentka Kent-Lyons nechce, abychom spolupracovali s unií," řekla jí Wren, "nazvala pana Zedlera psychopatem atakdále, a vypadala hodně rozrušeně z toho, že jsem jí nedovolila ho zabít. A taky z toho, že s ním spolupracujeme."

"Kde je teď?" zeptala se Keira.

"Teleportovala se pryč. Organizace, do které patří, musí mít takové teleportační zařízení, jakým disponuješ i ty," odpověděla Wren.

"Takže se tu může objevit znova? A kdykoliv dokončit to, co chtěla provést?" vyhrkla Keira.

"Možná," šeptl Terrence, a promnul si oči, "sakra, ona a její spolupracovníci můžou zabít kohokoli kdykoli a kdekoli. To je ten zásadní problém... hovoříme tu o soukromé organizaci, která disponuje nejsmrtelnějšími technologiemi na planetě... do které jsou zapojeni Marťani schopní telepatických útoků... a která..."

Jejich rozhovor přerušil výstřel. Ke trojici přibíhal Hakim s ovázaným čelem. "Alqirfi! Alqirfi!" křičel.

Terrence oběma dívkám poklepam na ramena a ukázal k horizontu. Pouští projížděla tři černá terénní vozidla, dvě se střechou a jedno bez ní. Byla napěchována ozbrojenci nesoucími samopaly. Někteří stříleli do vzduchu.

"Kulu shay' eamiq fi alqirafi! Nahn jamiean fi wartat kabiratin!" řval Hakim. "Všechno je v prdeli, přátelé! Všechno!"

"Kamarádi těch tří," řekla Keira, "museli být informováni, kterým směrem jsme se vydali."

"Doufejme, že je informovali přeživší z toho přepadení," pronesla tajemně Wren, "a ne... někdo jiný. Pro její dobro."

"Že by dcera agentek, které byly kdysi ve službách CIA, byla sionistka... to by mě v nejmenším nepřekvapilo," řekl v návaznosti na to Terrence.

Jakmile se ke skupině připojil Hakim, dali se všichni do pohybu. Automobily skončily jízdu na pokraji sutě, a ozbrojenci z nich vyskákali. Všichni byli odění v černém, byli to bílí muži hovořící anglicky s americkým přízvukem, a s válečným rykem se dali do pronásledování čtveřice. 

"Zajatce! Chceme zajatce!" řechtal se jeden z nich.

"Holky! Chceme holky!" přidal se další.

"Jo! Holky! Holky!" řval divoce třetí, máchal nad svou hlavou samopalem, a po chvíli třikrát vystřelil do vzduchu.

"Postřílejte ty chlapy, holky si vezmem!" zařval čtvrtý, a rozřechtal se, div se nezakuckal. "Jak tvrdí Bible, že se mají ženy chovat v království Izraele? Biblický časy ať se vrátěj!"

"Prasata!" zasyčela Wren. "Sionisti byli vždycky nábožensky fundamentalistická verbež nejhnusnějšího ražení."

Dva ozbrojenci, vlasatí a vousatí muži s ďábelskýma očkama, skupinu předběhly. Odřízli jim únikovou cestu mezi sutí, a mířili na ni samopaly. Jeden z nich, odporně páchnoucí vousáč s viditelnými ospalky v očích, se zazubil na Keiru, a odhalil své zkažené zuby. "Tahle holka se mi líbí! Tu chci!"

Wren vrazila Keiře laserovou pistoli do ruky. "Dělej, co se ti zachce."

Keira bez přemýšlení vystřelila. Laserový paprsek nejvyššího stupně zasáhl muže do rozkroku, a ten s pekelným vřískáním odletěl o dvacet metrů do dáli, jen aby tam poklekl a oběma rukama si svíral rozkrok, ze kterého unikal černý dým. 

"Seš vykastrovanej, sviňáku!" uchechtla se Wren.

Po druhém ozbrojenci Keira vystřelila též, ale minula. Zasáhla jen suť, která vyletěla vysoko do vzduchu. Ozbrojenec jí vykopl pistoli z ruky. Terrence jej následně udeřil pěstí do obličeje. Útočník se na vteřinku sklonil, a pak vrazil Terrencovi pěstí do ruky. Zařval, jako by si zlomil zápěstí. A nejspíše tomu tak bylo. 

"V pěstních soubojích zrovna nevynikáte, co, vy darebáku? Zkusil jste vůbec někdy někoho uhodit do břicha?" řekl mu Terrence, a dal mu další ránu pěstí, po které ozbrojenec pozbyl vědomí.

Skupina se hodlala dát znovu do pohybu, ostatní ozbrojenci ji však již dohnali. Keira zasáhla jednoho z nich laserovou pistolí a propálila mu břicho, střílet po dalších ale bylo příliš riskantní. Hlavně samopalů mířily na čtveřici ze všech stran. 

"Co jste zač, sebranko? Turisti? Aktivisti?" smál se jeden z mužů, malý plešoun s nosíkem, který vypadal jako cuplík na jakémsi ovladači. 

"Lovci kryptidů," řekla zcela vážně Wren.

"Oh! Lovci kryptidů!" řechtali se ozbrojenci.

"Ale máte mezi sebe Palestince! Máte tu hnědou svini!" vykřikl jeden z nich.

"Kamarádi Palestinců! Fuj!" zařval druhý.

"Mám takový pocit, že tohle nedopadne dobře," řekl Terrence. Ozbrojenců napočítal nejméně patnáct. Každý z nich měl zbraň. 

"Ano, pro ně," reagoval na jeho slova Hakim.

Všichni na něj nechápavě pohlédli. 

"Dude, my jsme čtyři, jich je milion. Tohle skončí blbě," prohlásila Wren.

"Ano, pro ně," zopakoval svá slova Hakim, "hleďte, přátelé."

Za strašlivého řevu byli dva ozbrojení muži staženi pod písek. Toho plešounka s cuplíkovitým nosíkem zcvaklo veliké klepeto, jež se v mžiku vynořilo zpod suti. Přestřihlo ho vejpůl, než mohl cokoliv vykřiknout. Ze suti následně vylezl nositel toho klepeta, a maxillami začal konzumovat mužovy třepající se nohy. Ostatní ozbrojenci začali na velkého kraba střílet, kulky se však odrážely od jeho karapaxu. Pak se ze suti vynořil další, a další, a ještě jeden, který popadl hned dva muže naráz a odstříhl jim hlavy. Tučnějšího začal okamžitě ohlodávat.

"Jak vidíte, Sandwalker opravdu zabíjí ty, kteří mají zlé úmysly," poznamenal Hakim, a sepjal ruce, "shukran lak ya Allah."

Někteří teroristé stáli na místě a po krabech stříleli, jiní se dali na útěk. K vozidlům se však dostal jen jeden. A jakmile do toho nejbližšího nastoupil, a nastartoval motor, vynořil se z písku největší z této skupiny Sandwalkerů, třikrát tak velký, jako lední medvěd. Vystřelil na povrch z místa přímo pod automobilem, a vyhodil jej do vzduchu pomocí svých klepet. Jakmile auto spadlo na zem, vybuchlo. 

Během chvíle bylo po všem. Každý z teroristů byl mrtev. Všichni byli roztrháni. A devět mladých Sandwalkerů se jimi ládovali.

"Wow," řekla Wren, "tohle je o tolik krutější, než sny s Chupacabrama."

"Myslím, že budu zvracet," prohlásila Keira, když uviděla, jak jeden z krabů žere utrženou hlavu, jíž si u maxil přidržoval klepítkem. Pohodlně se přecpával nosem a poté očima zabitého muže, jehož obličej se měnil v řídkou kaši.

"Neuvěřitelné," řekl Terrence, "naprosto neuvěřitelné. Nevysvětlitelné zvířecí chování... opravdu si vybírají oběti. Opravdu... soudí."

"Agentka Kent-Lyons se mýlila, když říkala, že jsou hloupí," pronesla Wren. Přistoupila ke zbořené zídce, a pak úlekem vykřikla. Zcela náhle ji překonal onen krab, se kterým se spolu s Terrencem a Marillou utkala níže, pod suťovým svahem. Krab si ani jí, ani Terrence a jejich kolegů nevšímal. Přidal se ke svým devíti společníkům, našel si mezi nimi mrtvolu ozbrojence, a také se jí začal cpát.

"Vidíte? Neútočí na nás. Všichni máme dobré úmysly. Zaútočili jen na ty, kteří opravdu chtějí ubližovat," usmíval se Hakim.

Wren pohlédla na Terrence. Usmála se na něj.

"Tak, a máme první výsledky," pousmál se Gerry, stále zahleděn do svého tabletu podobného přístroje. Držel ho v levé ruce, a v ruce pravé svíral kabel, jehož zakončení se sotva dotýkalo Sandwalkerova zadečku. Winn a Armando k Gerrymu přistoupili, a zpoza jeho ramen hleděli na obraz, který se vyrýsoval na displayi. "Vidíte? Právě jsme společně zmapovali reprodukční ústrojí tohoto kryptida. Jsme první v historii, kdo to provedl."

"Spíš jste v historii první vy sám," řekl Armando, a odfrkl, "my nedělali nic. Jenom tu stojíme pomalu skoro hodinu a paříme se na slunku."

"A já vám maximálně pomohl najít tu aplikaci na vašem... netabletu... protože jste nedokázal pod slunečním světlem rozeznat ikonku aplikace CabelCamPro od ikonky Google SuperChrome 2049," pronesl dlouze Winn.

"Takhle to teda nebylo, Winne," zadíval se na něj s vážným výrazem ve tváři Armando, "tady pan doktor ji nemohl rozeznat od ikonky Google UltraChrome 2051. Mohly za to ty dva modré pixely, ty sklerotiku jeden."

"Vidíte? Vidíte?! Úžasné!" radoval se Gerry, a ukazoval prstem na jakýsi těžko rozpoznatelný útvar v levém horním rohu displaye.

"Vypadá to jako varlata," řekl suše Armando.

"Ale prosím vás," pronesl Gerry a obrátil oči v sloup, "přestože krabí samci disponují varlaty, nacházejí se nad hepatopankreasem. To je trochu dále v rámci hlavohrudi, ne zde, na konci krabího těla. Tento Sandwalker je samice. Útvar, na který pohlížíte, je párový vaječník s vajíčky."

"Neměl jsem skipnout hodiny o rozmnožovací soustavě na základce," pronesl suše Armando.

Winn se rozchechtal. "Kámo, to by mě zajímalo, jak se ti dařilo pak pitvat ty vaše raky nebo co na výšce! Rozpoznal jsi třeba varle od srdce?" Těšilo ho, že si mohl konečně do někoho hlodnout.

"No, pitvali jsme v těch hodinách něco jiného, než okolí gonopodů," řekl na to Armando.

Winn se pořád uchechtával. Armando na něj hleděl, jako by byl blázen.

"Slyšíte, co jsem říkal? Tento Sandwalker má vajíčka. A v nich, pokud si snímek přiblížíme, se už nachází embryo," povídal dále Gerry, "co nevidět budou nakladena, nebo se snad dokonce vylíhnou ještě uvnitř Sandwalkerova těla. Bylo by opravdu fascinující, kdyby tento krab rodil živá mláďata."

"Ano, vzhledem k tomu, že žije v aridním prostředí..." přerušil ho Winn.

"Ano, ano!" vyhrkl nadšeně Gerry a doširoka se usmál. Přiblížil svou tvář k té Winnově, div ji neuvrhl v bezedné dno otvoru mezi svými řezáky. "Co když Sandwalker coby zcela pouštní živočich rodí živá mláďata? Krabi, ať už mořští nebo sladkovodní, kladou vajíčka, ale zde žádná voda není!"

"A pokud tady nějaká je, pak je jí tu málo!" vyhrkl Winn.

"Z toho důvodu bude pro Sandwalkera výhodnější nechat potomky vylíhnout se, když jsou vajíčka kladena!" pokračoval Gerry.

"Ano, ano! Woo-hoo. Brilantní hypotéza, pane doktore!" radoval se Winn.

"Gosh, vy dva musíte být dvojčata," řekl s kyselým výrazem Armando, "big ass charakterová shoda, jestli jsem nějakou někdy viděl."

"A nyní ten skutečný blockbuster, mí milí kolegové," usmál se Gerry, "Sandwalker se musí rozmnožovat partenogeneticky! Není možné, aby se tu v jámě pářil s jiným. Každý by navíc o něm věděl. Vždyť tu chodí lidé! Nejsme v nějaké divočině, lze se sem běžně dostat od města, jen si člověk musí vzít pár lahví vody... Není pochyb, že ta oplodněná vajíčka, která Sandwalker klade... nebo rodí... si oplodňuje sám!"

"Woo-hoo!" zahoukal Winn. Začal tančit, a zvláště přitom kroutil boky. "Dnes jsme přinesli světu vědy význačný objev!"

Armando působil neimponován. "Vole, myslím, že v tuhle chvíli fakt nemáš šanci na rande."

Winn se zazubil. "Proč bych s tebou chtěl jít na rande?" Trapně se pohupoval, a vrtěl hýžděmi. Teprve poté si všiml, že na okraji jámy, dvacet metrů vysoko, stála Wren, a zpoza ní dolů shlíželi i Kiera, Terrence a Hakim. Winn se přestal vrtět, a zle se podíval na Armanda.

"Co je? Já tě k tomuhle představení nenavedl," usmíval se Armando, "totálně ses před svou holkou zabil sám."

"Zabiju tebe," sykl Winn.

Sandwalker sebou škubnul.

"Vycítil zlé úmysly," usmál se Armando, "go on. Zkus mě killnout, náhradní spoďáro. Určitě už potřebuješ nové, když přemýšlíš, jak jí to vysvětlíš."

"Pánové, pánové!" vložil se do hovoru Gerry. "Myslím, že vám oběma leze to horko na hlavu! Co kdybychom s důkazy Sandwalkeří partenogeneze opustili tuto jámu, a přidali se k našim přátelům nahoře? Rád se s doktorem Zenderem... ehm, tedy Terrencem Zenderem... podělím o naše zjištění."

Během doby, kdy Gerry, Winn a Armando šplhali po lanech na vrcholek svahu, se Sandwalker ještě jednou nebo dvakrát pohnul, ale nemělo to žádnou spojitost s nimi. Jakmile dorazili nahoru a pozdravili se se svými kolegy, napili se vody, a pak si vyslechli hrůzný příběh o tom, co se Wren, Keiře, Terrencovi a Hakimovi v poušti stalo. Především je rozzlobilo, jak nechutně se k nim ozbrojení teroristé vyjadřovali.

"Dostali, co zasloužili," řekl nakonec Winn, "sexistické hyeny. Fuj."

"Nemělo by se řešit, že takhle v poušti kus od Rafy žijí nějací ozbrojení Američani a aktivně se pokouší unášet lidi? A proč vůbec? Chtějí je držet jako rukojmí, aby pak s vedením Svobodné Palestiny vyjednávali, kolik...?" ozval se Armando.

"Je docela možné, že k nim patřil ten muž, který byl před čtyřmi týdny zabit Sandwalkerem," pronesl Terrence, "i když... kdo ví." Pak Gerrymu, Winnovi a Armandovi ukázal na svém fotoaparátu snímky mladých Sandwalkerů, požírajících mrtvá těla ozbrojenců.

"Doktore Zedlere," řekl hrdě Gerry, "právě jsme dokázali, že se Sandwalkeři partenogeneticky rozmnožují. Za asistence pánů Wilkinsona a Villalona jsem pořídil snímek útrob giganta z jámy pod námi, který se v podstatě klonuje bez přičinění jiného zástupce svého druhu... a vy jste dokázali, že potomky skutečně má, že se jim daří, že rostou a že se rádi přiživí lidským masem."

"A tím pádem nám to celé zapadá to sebe," řekl Terrence, "Sandwalker už není sám, má minimálně deset dalších potomků."

"A dvě vajíčka s embryii ve svém těle," pokračoval Gerry, "brzy započnou své životy ještě další dva jedinci." Zamyslel se. "Představte si, jak dlouho je toho tento Sandwalker schopen, totiž množit se bez páření s jinými jedinci. Možná, že na Blízkém východě, snad i tady v pouštích Palestiny, žijí stovky jeho klonů."

"Dostalo se nám obdivuhodného vhledu do Sandwalkeří biologie," usmál se Terrence, a pohlédl na čtveřici nových Lovců kryptidů, "a to i díky vám. Jsem velice rád, že jsme s vámi mohli tuto výpravu se dvěmi misemi podniknout."

"Měli bychom to oslavit pořádným panákem v hotelu," řekl Terrence, "co vy na to?"

Mladí dobrodruzi souhlasili. Terrence také odsouhlasil, že zamíří do městské nemocnice kvůli zraněním na svých nohách, jež nicméně přestala krvácet. Na Gerryho dotaz, kde vzal nové boty, reagoval Terrence prostě: "Svlékl jsem je jednomu z těch zabitých mužů. Nepotřeboval je."

"Až si spolu sedneme u stolu a u pití," řekla všem Wren, když započali pochod zpět k městu, "mohl byste nám, pane Zendere, říci víc, jak jste sliboval. Sandwalkeří záhada je možná vyřešena, dokonce i pověsti místních o jejich chování vůči lidem se potvrdily... ale novou a čím dál větší záhadou je teď pro nás Marilla Kent-Lyons."

"Jistě," pokynul Terrence, "dozvíte se vše, co si zasloužíte. A málo toho nebude. Skutečně jste se osvědčili."

Pokračování příště...

Random Bird #46: Datlíček tečkovaný

Vědecký název: Picumnus innominatus,

Rozšíření: jihovýchodní Asie a indický subkontinent,

Velikost: délka 10 cm, hmotnost 9 až 13 g.

Mezi datlíčky rodu Picumnus, který spolu s rody Verreauxia a Sasia tvoří podčeleď Picumninae v rámci čeledi datlovitých (Picidae), se řadí 26 žijících druhů nevelkých šplhavců z tropické Jižní Ameriky, afrického kontinentu (jeden druh) a Asie. A mezi pouhé tři asijské druhy patří datlíček tečkovaný, široce rozšířený pták vyskytující se v oblasti od Afghánistánu, Pákistánu, Indie a Bangladéše přes Nepál, Bhútán, Tibet, Čínu a Hong Kong po Myanmar, Laos, Vietnam, Kambodžu a Malajsii, a dále až na ostrovy Sumatru a Borneo. Žije v řadě biotopů, od subtropických a tropických nížinných vlhkých lesů až po vlhké horské lesy ve výšce 2500 metrů nad mořem. Samci a samice datlíčka tečkovaného vypadají téměř stejně; jsou to ptáci s olivově zelenými zády, dvěma světlými proužky a jedním tmavě zeleným, táhnoucím se od oka dále ke krku, na každé straně hlavy, a krémově zbarveným bříškem s tečkami (odtud jejich druhové přízvisko). Samci mají na vršku hlavy docela těžko identifikovatelné hnědé nebo tmavě oranžové peří. Datlíček tečkovaný miluje mravence a termity, ale rád si pouchutná i na nosatcích (čeleď Curculionidae), tesařících (čeleď Cerambycidae) a housenkách píďalek (čeleď Geometridae). Svou hmyzí potravu vybírají zpod kůry stromů. Občasně si datlíčci mohou pochutnat i na ovoci. Po kmenech stromů se často pohybují v párech, občas poskakují i po tenkých větévkách a někdy se mohou při pátrání po potravě zavěsit hlavou dolů. Kromě zástupců svého druhu preferují tito datlíčci i přítomnost jiných ptáků. V období rozmnožování, které trvá od ledna do dubna, vytvoří samec (nebo oba rodiče, záleží na zdroji informací) po úspěšném namlouvání, během něhož většinou tančí kolem samice, dutinu v kmeni stromu, do níž pak ona naklade 2 až 4 vejce. Podle dat od BirdLife International z roku 2018 je datlíček tečkovaný Mezinárodním svazem ochrany přírody klasifikován jako málo dotčený druh.

Zdroj obrázku:

eBird

Zdroje informací:

Wikipedia

Birds of the World

Refusing Compulsory Sexuality | Kniha týdne

Je tu 17. část projektu Kniha týdne, ve kterém s vámi každou neděli sdílím informace o knize, kterou jsem buď za uplynulý týden přečetl anebo jsem se k ní alespoň vrátil po jejím přečtení dříve. Tato část je výjmečně součástí ještě jednoho projektu - Ace Week 2025, a je šestým a posledním příspěvkem, který jsem v rámci své 7. participace v této každoroční kampani na blogu Blogorgonopsid napsal. Předchozí části Knihy týdne se týkaly následujících publikací: Clever Girl: Jurassic Park od Hanny McGregor, Vždyť jsou to jen zvířata od Zdeňka Veselovského, Mount Everest: Historie dobývání nejvyšší hory světa od Karla M. Herrligkoffera, Planeta dinosaurů od Cavana Scotta, Queer Ducks (and Other Animals) od Eliota Schrefera, Stezkami lovců mamutů od Radana Květa, Steve Backshall's Most Poisonous Creatures od Steva Backshalla, Standing Stones od Jeana-Pierra Mohena, Pandin palec od Stephena Jaye Goulda, Alexander von Humboldt: A Concise Biography od Andrease W. Dauma, Delfíni nebo radary? od Borise Sergejeva, Molecules and Minds od Stevena Rose, Anthropocene or Capitalocene? od Jasona W. Moora a jeho kolegů, The Destruction of Palestine is the Destruction of the Earth od Andrease Malma, The Modern Crisis od Murrayho Bookchina a My Friends, the Wild Chimpanzees od Jane Goodall. Nyní se podívejme na knihu, kterou jsem zvolil pro Týden povědomí o asexualitě. 

Refusing Compulsory Sexuality (Odmítnutí povinné sexuality) s podtitulem A Black Asexual Lens on Our Sex-Obsessed Culture (Afroamerický asexuální objektiv na naši kulturu posedlou sexem) je sociologická kniha esejistky, editorky a spisovatelky fikce Sherrondy J. Brown, která byla v roce 2022 vydána nakladatelstvím North Atlantic Books. Jedná se o afroamerický queer feministický rozbor povinné sexuality a cisheteropatriarchální kultury, spojené s bílým supremacismem, v níž jsou utlačováni všichni, kteří se svým (ne)zájmem o sex a barvou pleti liší od úzkého standardizovaného okénka toho, co je v cisheteropatriarchálním a bílesupremacistickém systému vnímáno jako "normál". Sherronda J. Brown se v této knize pouští do rozboru toho, jak je acefobie (diskriminace asexuálů) v současných Spojených státech amerických spojena s anti-černošským rasismem, kapitalismem, patriarchátem a heteronormativitou, a zprostředkovává také pohled na historii patologizace a medikalizace asexuality a na historii postupného růstu vizibility asexuality od 2. poloviny 19. století. Rozebírá vztahy mezi acefobií a kapitalistickou produktivitou, mezi acefobií a patriarchálním podmaněním žen, a mezi rasismem a sníženou viditelností ace lidí tmavé barvy pleti. Poskytuje čtenáři zevrubný rozbor rasových stereotypů, jež se týkají afroamerických žen, a vztahů těchto stereotypů k obecným představám o jejich hypersexualitě a asexualitě. Vyzývá k vytváření takového světa, ve kterém obsese sexem vedoucím k reprodukci pracujících a založeném na násilném podmanění ženských a ne-bílých těl nebude existovat - rovnostářského, feministického světa. Sherronda J. Brown (zájmena oni/ona) je queer anarchistka z amerického jihu, a v minulosti působila jako editorka časopisů Black Youth Project a Wear Your Voice Magazine. Refusing Compulsory Sexuality je její první knihou, a okamžitě přilákala pozornost. Letos v březnu ji dokonce ve svém článku New directions for asexual geographies vydaném v odborném časopisu Sexualities citovali Joe Jukes a Rachel Bayer z Bristolské univerzity. Tuto knihu vám naprosto vřele doporučuji k přečtení!

Přední obálka knihy Refusing Compulsory Sexuality, vydané nakladatelstvím North Atlantic Books v roce 2022. Zdroj: Goodreads

O knize Refusing Compulsory Sexuality jsem se poprvé dozvěděl krátce poté, co vyšla - na podzim 2022. Hned mi tehdy bylo jasné, že se jednalo o milník v literatuře s tématikou asexuality a asexuálního spektra. Asi nejvíce viditelnou moderní naučnou knihou o asexualitě byla do té doby publikace Ace: What Asexuality Reveals About Desire, Society, and the Meaning of Sex od Angely Chen, vydaná teprve v roce 2020. Přitom se jednalo o knihu poskytující zájemcům v podstatě úvod do tématiky asexuality a širšího ace spektra. Sherronda J. Brown přišla s mnohem radikálnější sociologickou knihou, která se celá měla zabývat útlakem ace lidí v kontextu současné sexuální a rasové politiky USA. Ačkoliv jsem byl z vydání takové publikace rád, uběhly dva roky, než jsem se do ní opravdu začetl. Zprvu jsem nebyl schopen přečíst si ji celou, neboť kvůli závažnosti témat, která řeší - například znásilnění nebo rasové fetišizace - není ničím jednoduchým ke čtení, a opravdu ji za sebou mám až po tomto týdnu. Učit se o projevech diskriminace, násilí a sexualizace, o neskutečně dehumanizujících narativech psychiatrů a sexuologů nepříliš dávné minulosti, ale také o konkrétních dopadech povinné sexuality na queer lidi a ženy, o kultuře znásilnění a o rasovém sexuálním násilí, nebude pro žádného čtenáře lehké. Je však důležité věnovat těmto záležitostem pozornost, abychom byli schopni měnit svět, ve kterém žijeme. Nesmíme být ignoranty, nesmíme nevěnovat pozornost tomu, jak jsou různé skupiny ve společnosti utlačovány a dehumanizovány, a mezi nimi nesmíme zapomínat na asexuály. Refusing Compulsory Sexuality je nedocenitelným zdrojem informací daných dohromady pečlivou rešerší, kterým Sherronda J. Brown doplňuje mezeru v porozumění útlaku ace lidí, aro lidí, a hlavně ace a aro lidí tmavé barvy pleti. 

Refusing Compulsory Sexuality jsem vám již představil v rámci Ace Week 2024 v příspěvku Knihy o asexualitě. Dovolím si uvést zde odstavec z onoho článku, který jmenuje témata, jimiž se tato publikace zabývá: Sherrondiným cílem bylo touto knihou dokázat, že asexualita je součástí queerness, a jak s útlakem asexuálů souvisí kapitalismus, patriarchát, heteronormativita, anti-černošský rasismus a bílý supremacismus. Acefobii, tedy nesnášenlivost vůči ace lidem, kontextualizuje v rasovém rámci, což činí tuto knihu jedinečnou. Skrze afroamerický asexuální objektiv nahlíží na sexuální touhu, užitečnost a produktivitu; to vše je ovlivněno výše zmíněnými utlačovatelskými systémy (kapitalismus a patriarchát mají vliv na to, jak smýšlíme o sexuální touze či sexuální produktivitě!). Dopodrobna se Sherronda v knize zabývá rasovým fetišismem, kulturou znásilnění, reprodukčním násilím, queefobním násilím, hierarchií traumatu, frigiditou (v minulosti, ale i dnes, mohou být asexuálové, zvláště pak ženy, včetně afroamerických ace žen, považováni za frigidní), genderovou zradou, policejní brutalitou a whorefobií (nesnášenlivostí k ženám, které mají hodně sexu). Řeší sex v rámci kontextu rasy, jako solidaritu i jako rasovou nadvládu, a v neposlední řadě upozorňuje i na to, že exkluze lidí tmavé barvy pleti (a BIPOC lidí celkově) z ace kruhů může sloužit k reprodukci bílé nadřazenosti, což je samozřejmě problém, a musíme ho řešit lepší inkluzí všech osob v naší komunitě.

Kniha sestává celkem z 12 kapitol doplněných o předmluvu napsanou etnografkou a básnířkou Hess Love, Sherrondin úvod, krátké příspěvky několika kontributorů na ace spektru a závěrečné slovo od ace aktivistky Grace B Freedom. Celkově má Refusing Compulsory Sexuality 240 stran, jež jsou vyplněny textem s případnými citacemi literatury, z níž autorka vychází, a nejsou doplněny o žádný obrazový materiál. Některé delší kapitoly knihy sestávají z 2 až 3 podkapitol. Názvy kapitol a jejich podkapitol jsou následující: Acephobia (Acefobie) s podkapitolami Epistemic Authority (Autorita vědění) a The Scope of Asexual Discrimination (Rozsah diskriminace asexuálů); Gatekeeping (Hlídání brány) s podkapitolami A Hierarchy of Trauma (Hierarchie traumatu) a Asexual Is Queer (Asexualita je queer); Neverland (Země nezemě) s podkapitolami The Clock in the Crocodile's Belly (Hodiny v krokodýlově břiše) a The Lost Ones (Ztracenci); Productivity (Produktivita); Desire (Touha) s podkapitolami Disorder and Dysfunction (Porucha a dysfunkce) a Help Not Wanted (Pomoc nežádána); Frigidity (Frigidita); Unfit (Nezpůsobilí) s podkapitolami Gender Traitors (Genderoví zrádci), Compulsory (Hetero)sexuality (Povinná (hetero)sexualita) a Socialization (Socializace); Unhuman (Nelidští) s podkapitolami Ace of Spades (Pikové eso), NHI (Žádní lidé nezahrnuti) a Impossibility (Nemožnost); Utility (Využitelnost) s podkapitolami Sex as Racial Containment (Sex jako rasové zadržení), Sex as Racial Solidarity (Sex jako rasová solidarita) a Sex (and Asexuality) as Racial Superiority (Sex (a asexualita) jako rasová nadřazenost); Refusal (Odmítnutí) s podkapitolami Nope, This Ain't It (Ne, tohle to není) a Unknown and Unknowable (Neznámé a nezjistitelné); Histories (Historie); a Possibilites (Možnosti). Rozsah témat, ke kterým se autorka dostává, je opravdu veliký.

Pro začátek si dovolím citovat několik slov z Předmluvy od Hess Love, která podle mě výtečně čtenáře uvádějí do celé šíře témat, kterými se Refusing Compulsory Sexuality zabývá: "Sherronda v této knize činí něco, co pro vás, vážené čtenářstvo, chci zdůraznit. Prohlašuje, že asexualita může existovat, existuje a měla by existovat takovým způsobem, že z ní nemusíme mít potřebu užitku. Asexualita prostě je. Jako společnost máme problém s tím počítat. V tomto šedém prostoru musí být někde 'užitek'. Poté, když hovoříme o afroamerických vztazích, afroamerické lásce, afroamerické romanci a afroamerickém sexu, často vnímáme vztah mezi něčím, co funguje a reprodukuje se v rámci větší rodiny, pak v rámci větší komunity a nakonec v rámci větší společnosti. Vše směrem k reprodukci, konzumaci, podmanění nebo radosti. Vše jako 'užitek' pro udržení světel tohoto stroje. Od toho všeho musíme ustoupit pryč, když hovoříme o sexualitě. Sherronda mi pomohla najít části mé identity, která nemusí být ve službě ostatním. Tato kniha je toho extenzí: dlouhou, doznívající medicínou." Zmiňuje, že tato kniha je v podstatě základem pro pochopení asexuality osob s tmavou barvou pleti - a to ji skutečně činí unikátní a velice, velice potřebnou. Líbí se mi, že Sherronda Úvod knihy začíná slavným citátem americké romanopiskyně Toni Morrison, známé především jako autorky románu Velmi modré oči (The Bluest Eye): "Pokud existuje kniha, kterou chcete číst, ale ještě nebyla napsána, pak ji musíte napsat." Více by možná ani nebylo potřeba k vysvětlení toho, proč bylo napsání této knihy tak důležité, ale autorka podává laikům na dalších stranách výtečné, elaborátní vysvětlení. Nejprve srovnává, jaké to pro nás, ace lidi, je, když lidi nechápou, že nás prostě nezajímá sex - je to, jako by se někdo podivoval nad tím, že druhému nechutná alkohol nebo zmrzlina. Uvádí výčet toho, co se obecně v queer i heterosexuálních komunitách považuje za "fakta" o sexuální přitažlivosti, touze a sexu samotném (od "nutnosti mít sex" až po stavění partnerovaného sexu nad sólo sex), a vysvětluje důležité termíny, s nimiž se setkáváme v ace komunitě: sex-repulsed (tj. apothisexualita), sex-indifferent a sex-favorable. Definici asexuality v podstatě přebírá z The Asexual Manifesto od Lisy Orlando z roku 1972 ("asexualita je jednoduše nezávislá sexualita"). 

Sherronda dále poskytuje definici povinné sexuality ("povinná sexualita je idea, že sex je univerzálně chtěný jako znak lidské přirozenosti, že jsme v podstatě povinni participovat v sexu v nějakém bodě našich životů, a že s kýmkoli, kdo to nechce je něco fundamentálně špatně - ať už je to vnímáno jako defekt morálky, psychologie nebo fyziologie"), a uvádí pro čtenáře, že tato kniha je zaměřena zvláště na asexualitu afroamerických žen, a pouští se do tématu divoké sexuality (savage sexuality), která je přičítána afroamerickým obyvatelům, přičemž cituje slova Rodericka Fergusona z knihy Aberrations in Black: Toward a Queer of Color Critique, která se zabývá tím, jak je pod citheteropatriarchátem rozuměno afroamerickým neheteronormativním sexuálním vztahům. Rozebírá, jak je tělo s tmavou kůží vnímáno pod cisheteropatriarchátem, který je produktem bělošství a jeho bludů inherentní nadřazenosti ve spojení s násilnou koloniální nadvládou. Upozorňuje na to, že někteří bílí queer aktivisté podporují existenci bílé nadřazenosti, neboť z některých prvků systému odměňujícího bělošství těží. V závěru Úvodu autorka uvádí názvy všech kmenů původních obyvatel Severní Karolíny, kde tuto knihu začala psát - je velice dobře, že na ně pomýšlí. O sobě uvádí: "Jsem potomkem ukradených Afričanů v ukradené zemi. Narodila jsem se mezi nelegitimními hranicemi koloniální entity, kterou mí předci pomohli zbudovat nucenou, neplacenou prací." Nikdy nezapomínejme na to, že USA byly vybudovány na kostech vražděných původních obyvatel a krvi bičovaných otroků z afrického kontinentu. V první kapitole, Acephobia (Acefobie), cituje Sherronda nejprve básnířku a prozaičku Audre Lorde, autorku knihy Sister Outsider: "Je samozřejmé, že pokud se nedefinujeme sami pro sebe, budeme definováni ostatními - pro jejich užitek a naši újmu." Tento citát se brilantně pojí s tím, proč je důležité, abychom pojmenovávali to, jak se cítíme - včetně toho, jak a ke komu (ne)cítíme sexuální přitažlivost. Dostává se k tématu nevědomosti mnoha lidí v naší společnosti ohledně toho, co vlastně asexualita je. Zmiňuje průzkum Sky Data z roku 2019, podle něhož 53 % respondentů bylo nejprve sebevědomých ohledně svých znalostí asexuality - ale 75 % těchto respondentů mělo vlastně s definicí asexuality problémy, a skutečné zkušenosti ace lidí vůbec nechápali, anebo je chápali jen maličko. Toto pro mne není překvapivé - je to děsivá realita našeho světa, v němž je asexuální identita přehlížena, a v níž je jí neporozuměno.

"Vím z osobních zkušeností, pozorování a svědectví, že allosexuální reakce na asexuály a asexualitu jsou typicky plné neporozumění, argumentů ve špatné víře, cihlových zdí, cirkulární logiky, popírání a kognitivní disonance," uvádí autorka. A je to tak. Zkuste někomu říct, že jste ace, a poslouchejte reakce. Spousta lidí nemá bazální znalosti této sexuální orientace - vždyť někteří ani netuší, že se mohou nacházet na ace spektru! V podkapitole The Scope of Asexual Discrimination (Rozsah diskriminace asexuálů) se Sherronda pouští do tématu acefobie, a upozorňuje na důležitou skutečnost: "Utlačovatelské ideje nejsou nikdy singulární; vždy jsou vzájemně informovány zapadajícími pojmy moci. Mnohem lépe rozumíme útlakům a tomu, jak operují, tím, že je rozpoznáme jako zakořeněné v systémech vír, jež se neustále překrývají a splývají." Jako příklad uvádí koncept "friend zone" ("zóny kamaráda"), který je produktem misogynie a mužské nadřazenosti, nebo také adultifikaci afroamerických dívek, která vychází z misogynoir (nenávisti vůči ženám tmavé barvy pleti), patriarchátu a bílého supremacismu. Uvádí také statistiky sexuálního násilí páchaného na asexuálech; Asexual Census v roce 2018 poukázal na to, že 79,5 % ace lidí účastnících se průzkumu zažilo sexuální násilí. Podobně Asexual Community Census v roce 2015 došel ke zjištění, že 43,5 % respondentů zažilo v minulosti sexuální násilí, a polovina z nich pak od svých romantických partnerů (většina ace lidí jsou ženy a nebinární lidé, kteří byli socializováni jako ženy; většina sexuálního pásilí páchaného na asexuálech je páchána na ace ženách a nebinárních lidech s ženským pohlavím na občanském průkazu). Sherronda dále uvádí také výsledky výzkumu Carry C. MacInnis a Gordona Hodsona z roku 2012, podle něhož se heterosexuálové ze všech skupin v rámci LGBTQIA+ nejméne rádi přátelí s asexuály: "... asexuálové byli vnímáni jako nejméně 'lidští' a s nejmenší emoční kapacitou. V rámci této dehumanizace byli asexuálové charakterizováni jako 'více strojům podobní' a zároveň více 'jako zvířata' než lidé jiných sexualit." Píše také o 4 z 8 identifikovaných forem mikroagresí, se kterými se lidé jako já nejčastěji setkávají: exoticizace; nepohodlí v naší přítomnosti/nesouhlas s naší existencí; předpokládání sexuální patologie nebo abormality; a zastrašovací chování, při němž jsou asexuálové verbálně nebo fyzicky obtěžováni. Acefobii je třeba věnovat pozornost, nemůžeme ji přehlížet. Ace lidé jsou dehumanizováni, a povinná sexualita v tom hraje obrovskou roli.

Ace lidé - přehlížení a dehumanizovaní. Acefobii musíme věnovat pozornost, a musíme proti ní aktivně bojovat! Zdroj: Global News

Druhá kapitola, Gatekeeping (Hlídání brány), má dvě již výše zmíněné podkapitoly - A Hierarchy of Trauma (Hierarchie traumatu) a Asexual Is Queer (Asexualita je queer). Autorka uvádí, že asexualita je queer; je součástí LGBTQIA+, navzdory tomu, co se ace exkluzionisté (a ne-ace exkluzionisté, kteří jsou queer) snaží prosazovat. Píše: "Vždy jsem rozuměla queer jako existujícímu mimo tradiční, rigidní ideály toho, jak vypadají normativní sexualita a gender." Zmiňuje, jak se sex stal důležitý pro spoustu queer lidí jako "šukání proti heteropatriarchátu", a kritizuje oversexualizaci queerness, se kterou souvisí zvýšené šťourání do queer sexu a otázky o sexuálních životech, se kterými se mnozí queer lidé setkávají. Upozorňuje ale také na to, že queer sex není jediným impulzem pro queerfobii; a zmiňuje studii Aubyn S. Fulton a jejích kolegů z roku 1999, podle jejíchž výsledků se gayové setkávali s homofobií i pokud se lidé, kteří se jich na jejich sexuální orientaci dotazovali, dozvěděli, že dotazovaní neměli sex. Sherronda píše: "Je evidentní, že queerfobie je o potřebě cisheteropatriarchální společnosti prosazovat dominanci, udržet sociální řád a pokoušet se vnést pod koloniální kontrolu kohokoli, kdo není cis a heterosexuální, bez závislosti na tom, jaký mají sex nebo ne. Queer nás činí ctnost našeho odklonu od cisheteropatriarchálních genderových a sexuálních norem, i když nás naše odklony vedou na odlišné cesty." K titulu kapitoly v ohledu na exkluzi ace lidí z různých prostorů uvádí: "Hlídání brány je o moci - stejně jako hranice jsou vždy o moci, stejně jako policejní kontrola je vždy o moci, stejně jako kategorizace je často o určení toho, kdo má mít moc nad kým." Nedělejte si iluze, acefobie je reálná, a má strašlivé podoby: "Byla jsem svědkem toho, jak asexuálové navigují skrze brutální šikanu a hrozby smrtí, přičemž někteří acefobové obhajují trest smrti asexuálům jednoduše proto, že si někteří lidé myslí, že to, že máme vzácnou nebo žádnou sexuální přitažlivost nebo touhu znamená, že bychom vůbec neměli existovat." Poselstvím této kapitoly je, že queerness je multidimenzionální, a že všichni LGBTQIA+ lidé mají být v queer prostorech vnímáni - asexuálové se setkávají s otřesným útlakem, jako zástupci jiných skupin. 

Třetí kapitola, Neverland (Země nezemě), začíná příběhem z Sherrondiných let na vysoké škole, kdy její profesor psychologie prohlašoval, že "vše je o sexu"; dokonce prý i důvod, proč studenti šli studovat na vysokou školu, byl ten, aby měli sex, protože výška prý znamená párty a nezávislost a spaní spolu na kolejích. Autorka zde píše o infantilizaci asexuálů - o tom, jak jsme vnímáni jako "nevyrostlé děti", když o sex nemáme zájem - a o chrononormativitě, o které jsem už více psal ve středu tohoto týdne. Rozebírá, odkud vyvstalo povinné párování a singlistická ideologie manželství a rodiny, přičemž cituje práci Singles in Society and in Science od Belly DePaulo a Wendy Morris z roku 2005. Líbí se mi tato věta: "Queer narativy budou vždy narušovat chrononormativitu a 'dospělost' definovanou cisheteropatriarchálními hodnotami, a asexuální queerness zřetelně vyzývá ideu, že bychom měli 'vyrůst' způsobem, jakým po nás požaduje cisheteronormativita." Podkapitola The Lost Ones (Ztracenci) se více zabývá adultifikací nezletilých afroamerických dívek, což souvisí se sexuálním násilím na nich. Sherronda také poprvé zmiňuje významnou knihu The Racial Contract (1997) Charlese W. Millse. Čtvrtá kapitola, Productivity (Produktivita), se zabývá spojením mezi sexem a kapitalismem. Autorka uvádí: "Sex a kapitál byli vždy spojenci. Nakonec, 'sex prodává'. Sexuální práce je staletí starou profesí. Lidé s mocí často (neeticky a vykořisťovatelsky) vyměňují sex za přístup a povýšení. Viagra pomohla vytvořit dnešní miliardový průmysl kolem erektilní dysfunkce a bylo učiněno mnoho pokusů vydělat na podobné pilulce pro lidi s vaginami. Sex a kapitál jsou zdánlivě neodlučitelní." Píše o velice znepokojivém tržním jazyce, který je spojován s lidskou sexualitou, ať už je to "sexuální trh", "erotický/sexuální kapitál" nebo "libidinální ekonomika", stejně jako "recese sexu" (pochybný termín, který se poprvé objevil v The Atlantic v roce 2018), další zekonomičtění nějakého údajně pozorovaného jevu ve společnosti. Panika z nižšího populačního přírůstku pochopitelně pramení od kapitalistů, kteří se obávají, že když se rodí méně dětí, budou mít méně lidí na vykořisťování. Autorka se vrací ke chrononormativitě a s ní spojené chronobiopolitice, a uvádí: "V kapitalistické společnosti ... se 'maximální produktivita' našich těl - včetně sexu a reprodukce - stává spojena s kapitalistickými zájmy." A ke konci kapitoly píše: "Spojení mezi sexem, kapitálem a ekonomikou nezvratně konstituuje sex jako produktivitu, a naše produktivita je základem kapitalistického systému jako hlavní síly za schopností bohaté třídy zásobit kapitál. Pod kapitalismem znamená být produktivní to, co nás činí cennými pro systém samotný, a to bylo dlouho spojováno s naší cenou coby lidských bytostí." Kapitalismus je neskutečně dehumanizující, a kdo se v něm nereprodukuje, má pro něj menší cenu.

Pátá kapitla, Desire (Touha), se zabývá patologizací a medikalizací "nízké" sexuální touhy. Sherronda představuje čtenářům dvě diagnózy, které mohou lidé v USA dostat, pokud za svými lékaři přijdou s tím, že "mají málo chuti na sex"; mužská hypoaktivní porucha sexuální touhy a ženská porucha sexuálního vzrušení. Uvádí, že mužská diagnóza není pacientům dávána, pokud se identifikují jako asexuálové; ovšem o ženské asexualitě manuál DSM-5 vůbec nic netvrdí. Pojí se to s větší stigmatizacía medikalizací nízké nebo žádné sexuální touhy u žen. Čtenář se dozvídá o pokusech "zvýšit" sexuální touhu u žen pomocí flibanserinu ("fialové viagry"), jehož manufaktor, Sprout Pharmaceuticals, si dokonce zaplatil propagační kampaň, které podlehly tisíce a tisíce amerických žen. O tom, jak je nízká sexuální touha medikalizována u žen, je třeba hovořit. Mnoho z těchto žen jsou totiž asexuálky, kterým jsou vnucovány "léky", které je mají přimět k sexu. Sherronda uvádí statistiku z roku 2019, podle níž je 27 % asexuálů ženami a 72 % je nebinární nebo genderqueer; celkově 86 % ace lidí bylo po narození identifikováno jako ženy. Nepochybně většina obětí nekalých praktik s cílem "léčit" neexistující či nízkou sexuální touhu jsou právě ace ženy nebo ace lidé, kteří byli socializováni jako ženy. Autorka čtenáři zprostředkovává příběh Ev'Yan Whitney, která se stala sexuální edukátorkou právě proto, že cítila nízkou sexuální touhu a chtěla "si pomoci", jen aby nakonec zjistila, že je ace, a to je v pohodě. Zmiňuje také výsledek National LGBT Survey z roku 2018, díky kterému je známo, že ace lidé jsou ze všech LGBTQIA+ lidí nejvíce náchylní ke "konverzním" praktikám s cílem "změnit jejich sexuální orientaci", jež OSN označuje za mučení. Zmiňuje také kritiku "sexuální revoluce" 60. a 70. let, která ničemu nepomohla, a jen přispěla k větší komodifikaci sexu. Šestá kapitola, Frigidity (Frigidita), se více zabývá historií medikalizace a patologizace nízké sexuální touhy u žen. Tato kapitola mě děsila. Všichni ti papežové a zakladatelé "konverzních" praktik, klerikální a jiná dogmatická špína, kteří měli nezdravou obsesi ženskou (a)sexualitou, patří opravdu do propadliště dějin. Bohužel představy o "frigiditě" úzce souvisejí s pohledem vykořisťovatelské katolické církve na lidskou sexualitu a její obsesí s povinným párováním. Citovaní konzervativní psychiatři začátku 20. století byli také ohavní vydřiduši, a jsem rád, že jsem jejich slova už vypustil z hlavy.

V sedmé kapitole, Unfit (Nezpůsobilí), se autorka zabývá spojením mezi genderem a rasismem. Především poskytuje čtenáři porozumění situace, ve které se v cisheteropatriarchálním a rasistickém systému ocitají afroamerické ženy: "Způsob, jakým byly afroamerické ženy vnímány v bělošské společnosti reflektoval 'nesnadný antagonistický vztah mezi černošstvím a femininitou v bílé lidové imaginaci' a její porozumění genderu. ... Černošský 'ženský subjekt' může být nazýván ženou, ale mu skutečně nebylo rozuměno jako ženě. ... Ale i když je Afroameričanům odepřen plný přístup k bílým koloniálním koncepcím genderu a sexuality, stále se od nás očekává, že budeme dodržovat sociální kontrakty asociované s těmito kategoriemi." A uvádí také: "Úzkosti ohledně těch, kteří nenásledují striktní genderová 'pravidla' binarity jsou také rasovými úzkostmi ohledně zachování bílých mocenských ideologií genderz a sexuality." Sherronda odkazuje čtenáře na The Gender Accelationist Manifesto od Eme Flores a Vikky Storm z roku 2019, a poté se v podkapitole Gender Traitors (Genderoví zrádci) zabývá morální panikou jednoho konzervativního blbečka, který měl v roce 1917 takové názory, jako dnešní MAGA. Tento muž, jehož jméno si nezaslouží být zmíněno, měl strach z "anti-porodnostní mánie", kterou podle něj produkoval feminismus. Konzervativci a fašisti by se vážně měli snažit být trošku originální a nekopírovat argumenty své seschlé dědy z doby před 100 lety. Sherronda dále čtenáře odkazuje na The Lesbian Masterdoc blogerky @cyberlesbian na Tumblr, který pomohl mnoha lidem najít se. 

Osmá kapitola, Unhuman (Nelidští), se pouští do populární kultury, a zabývá se nejprve jasně asexuálními a aromantickými zloduchy v knihách Iana Fleminga o agentu Jamesi Bondovi. Sherronda uvádí, že antagonisté Rosa Klebb a Grant v románu Srdečné pozdravy z Ruska (From Russia with Love) jsou asexuálními zabijáky, kteří místo sexu touží po vraždění a moci, a to samé platí o Auricu Goldfingerovi v bondovském románu Goldfinger nebo Irmě Bunt v románu V tajné službě jejího veličenstva (In Her Majesty's Secret Service): "Ano, bondovská série má, zdá se, zvláštní zájem o asexuální a aromantický antagonismus a zlodušství. A každá z výše zmíněných postav je kontrastrována s Bondovou hrdinskou, agresivní, mužskou heterosexualitou - kterou dokonce použije, aby "vyléčil" femme fatale Pussy Galore z jejího lesbianismu." Bond byl vždycky konzervativní britskou propagandou, takže mě to jako někoho, kdo se na něj v životě nedíval (a Flemingovy romány nečetl) nepřekvapuje - ale kypí to neomaleností a omezeností prohnilého šovinismu minulého století. Z dalších známých a problematických ace postav definovaných nerealistickým emočním chladem jmenuje autorka Dextera ze stejnojmenného seriálu a Sherlocka Holmese od Arthura Conana Doylea; poukazuje na to, že Sherlock je ve většině adaptací ace, stejně jako v původních románech, a připomíná problematičnost Cumberbatchovy verze z BBC, která se označovala za "vysoce funkčního sociopata". Značná část kapitoly je pak věnována rozboru filmu Selah and the Spades z roku 2020, jehož hlavní hrdinka, Selah Summers, je asexuálka a aromantička, nicméně s velmi problematickou osobností, která opět může u diváků vyvolat pocity (nebo snad hrát na jejich předsudky), že lidé bez zájmu o sex musí být sociopati. Předposlední podkapitola, NHI, což je zkratka pro No Humans Involved (Žádní lidé nezahrnuti), se týká přehlížených vražd spáchaných Lonniem Franklinem, kterému se přezdívalo Grim Sleeper, mezi lety 1988 až 2002. V Los Angeles zabíjel chudé Afroameričany, zvláště pak afroamerické ženy, a fotografoval si je, když byli v bezvědomí. Policie vraždy označovala zkratkou "NHI", čímž dehumanizovala Franklinovy oběti - trivializovala jejich smrt (protože byli tmavé barvy pleti, bylo to pro policii, jako by nikdo o život nepřišel). Poslední podkapitola, Impossibility (Nemožnost), se zabývá tím, jak hypersexualizace Afroameričanů brání v pochopení společnosti toho, že existují ace Afroameričané.

Úvodní věty deváté kapitoly, Utility (Užitečnost), vskutku člověka zamrazí na zádech. Jejich relevantnost vzhledem k fašizaci USA je tři roky po vydání knihy snad ještě větší: "Bílá supremacie je sama sexuální fantazií - soustředěnou na moc, násilí a dominanci. Proto je sexuální fantazie příhodným prostorem k tomu, aby byl sex využit pro bíle supremacistické cíle. Vypadá to, že anti-černošské a bíle supremacistické využití sexu se nachází na prahu mezi tabu a sociálně akceptabilním." Kapitola se zabývá pornografií ve spojení s rasismem a bílým supremacismem, a jak je pornografie (čtěte sexistická pornografie, nikoliv feministická pornografie) spojena s rasismem, a jak je v ní vnímán mužský pohlavní orgán afroamerických mužů. Toto pro mě nebylo lehké čtení, a myslím si, že to lehké čtení nebude ani pro spoustu dalších lidí - autorka prozkoumává velice dehumanizující prostředky rasismu, které činí z žen i z Afroameričanů lidi podřadné bílým cis hetero mužům. Věnuje také pozornost sexu jako formě rasové solidarity, kdy bílí američtí liberálové chtějí ukázat, že nejsou rasisté tím, že prohlašují, jak chtějí mít sex s Afroameričany. Rozebírá také stereotyp Mammy, afroamerické domácí paní, která je kvůli své temné pleti a velkému tělu vnímána jako nepřitažlivá, je zbavena sexuální touhy a je terčem sexuálního násilí bílého muže, za jejíž prožívání (a "svádění" bílého muže) ji pak trestá (například bičuje) bílá žena. Mammy je kontrastem hypersexuální Jezebel, dalšího stereotypu afroamerické ženy. Je důležité si uvědomit, jak je asexualita afroamerickým lidem odebírána, a jak tyto rasové sterotypy napomáhaly a napomáhají k neakceptanci existence ace žen tmavé barvy pleti. 

Afroameričtí asexuálové a obecně ace lidé tmavé barvy pleti nesmí být přehlíženi a ignorováni; je třeba věnovat pozornost acefobnímu útlaku ve spojení s rasismem, který zažívají. Zdroj: The Black Youth Project

Opravdu musím vyzdvihnout desátou kapitolu, Refusal (Odmítnutí). Zabývá se primárně sexuální identitou významné sci-fi autorky Octavie E. Butler, známé především pro její román Podobenství o rozsévači (Parable of the Sower) z roku 1993, jehož děj se odehrává na post-apokalyptické Zemi zasažené změnou klimatu a obrovskými sociálními nerovnostmi (velmi relevantní pro čtení dnes!). Sekundárně pak řeší i sexuální identitu básníka, aktivisty a představitele harlemské renesance Langstona Hughese, autora The Weary Blues. Oba tito význační afroameričtí spisovatelé mohli být asexuálové, přestože Octavia E. Butler byla za svého života považována za lesbu, ale sama tvrdila, že ji ženy nepřitahovaly, a podobně Langston Hughes byl považován za gaye, ačkoliv nikdy nikdo nemohl potvrdit, že kdy měl sexuální vztah s jiným mužem. Sherronda rozebírá životopis Langstona Hughese napsaný Arnoldem Rampersaudem (dvousvazkový The Life of Lanston Hughes), který rozhněval některé Hughesovy gay fanoušky: "V Rampersaudově díle vyvstává Hughes jako neustále bojující, takřka asexuální entita - což je více méně obraz, v jakém se Hughes vykresloval." Důvod, proč Hughesovy gay fanoušci byli rozhněváni, byl ten, že Rampersaud při své pečlivé rešerši nenašel jediný důkaz toho, po čem sám pátral - že Hughes byl opravdu gay. Vše nasvědčuje tomu, že byl ace, ačkoliv si svůj osobní život velice střežil. Co se týče Octavie E. Butler, psala, že její vášní bylo psaní - vždyť usilovala o to být spisovatelkou už ve 13 letech. Její život je podle mě velice inspirující - spisovatelství měla tak ráda, že někdy třeba pracovala 3 měsíce, vydělala si peníze, aby mohla další 3 měsíce psát, a jakmile byla úplně zchudlá, dílo nechala vydat anebo šla zase pracovat, aby měla dále na psaní. Spisovatelství byla její jediná láska. Jako ace člověk a někdo, kdo bez ustání bloguje 16 let, to shledávám velice sympatickým (ne, že bych se chtěl vyzdvihovat na úroveň tak význačné spisovatelky!). Sherronda představuje čtenáři sociologické dílo Belly DePaulo zaměřené na singlismus (diskriminaci singl lidí), a o lidech, kteří jsou "single at heart" ("singl v srdci"): "Podle DePauliných zjištění bývají lidé singl v srdci méně pravděpodobněji heterosexuální, a mnohem pravděpodobněji asexuální nebo aromantičtí. Domnívá se, že 'emoční a psychologická svoboda, v jednom z nejhlubších smyslů, znamená, že můžete žít svůj nejlepší život - život, který shledáváte nejvíce autentickým, nejvíce významným a nejvíce naplňujícím." Vypadá to, že to platí i o Octavii E. Butler. Byla singl, ráda psala a cestovala, a vztahy nějak moc neřešila (byť v jejích spisech lze najít důkazy o tom, že měla sex s muži; nejčastěji s muži, které prostě jen potkala a líbili se jí, ale jako možná aromantička k nim jinak nic necítila). Na závěr Sherronda uvádí: "Toto není volání po tom, abychom oficiálně vnímali Butler a Hughese jako jednoznačně asexuální nebo aromantické figury, i když bych tyto vynikající osobnosti moc ráda prohlásila za afroamerické aro-ace ikony. Není naším místem činit tyto deklarace pro živoucí nebo zesnulé. Spíše jde o to ctít jejich aspekty, které můžeme číst asexuálně a aromanticky - to znamená, nápadně a význačně mimo normativní rozumění sexu, romanci a touze - protože tyto aspekty existují jako součást jejich celého bytí." Nelze, než souhlasit. Lidská sexualita i romantická přitažlivost je spektrem, a aspekty životů těchto literátních velikánů na to též poukazují.

Předposlední kapitole, Histories (Historie), poskytuje čtenáři zevrubnou časovou linii výzkumu a zvyšování viditelnosti asexuality, od roku 1855 po rok 2021. Ať už nás německá sexuální reformistka Emma Trosse v roce 1895 nazvala "neutrály" nebo nás Magnus Hischfeld nazval asexuály či "automonosexuály", byli jsme tu vždy. The Asexual Manifesto, David Jay, první Ace Week v roce 2010, první Mezinárodní den asexuality v dubnu 2021... a je toho mnohem víc. Historie asexuality je opravdu zajímavá - i já sám jsem v této kapitole našel drobnůstky, o kterých jsem netušil! Poslední kapitola, Possibilities (Možnosti), se pak zabývá přehlížením ace lidí v LGBTQIA+ prostorech, a velice se mi líbí autorčino uvedení vyzkoumané korelace leváctví a asexuality. Uvádí také, s čím se v minulosti lidé preferující užívání levé ruky pro psaní či kreslení potýkali - s pokusy "změnit" je, tak jako se bigoti dneška snaží "změnit" asexuály a jiné queer lidi, ačkoliv je to nemožné a je to mučením (autorka připomíná, jak "léčba" leváctví vedla k psychickým problémům u dětí a problémům s řečí). Ani leváci to v našem světě nemají jednoduché: "Náš svět má konzistentní historii vytváření omluv pro vyčleňování těch, kteří jsou odlišní od normy, od toho, co je považováno za vhodné vládnoucí třídou. A protože téměř 90 % populace jsou praváci, svět je postaven nejvíce komfortabilně a bezpečně pro praváky." Velice se mi líbí slova Lisy Orlando, která cituje: "Pro nás je asexualita příslibem vzdoru a nakonec zničení nicotných konceptů kolem sexu i vztahů, které podporují a zvěčňují patriarchát." Nejsme dysfunkční, jsme rozmanití. Jsme tak rozmanití, jak jen můžeme být. A to, že je z nás patriarchát (nebo cisheteropatriarchát) tak vyděšen, by každého - ať už jste ace nebo ne - dovést k uvědomění si toho, jak je s námi všemi v tomto systému hráno, a jaká očekávání a pravidla jsou na nás všechny uvalována. Po několika výpovědích o životech různých ace lidí, kteří se s Sherrondou dostali do kontaktu, se dočkáte ještě brilantního doslovu od Grace B Freedom s názvem A Love Letter to my Fellow Impossibles, Mythicals, Fugitives, Enigmas, and "More Than, Less Than and Other Than" Humans. 

Refusing Compulsory Sexuality je skvělá kniha, která je plná informací a kterou mohu doporučit každému, kdo se zajímá o asexualitu, queerness, útlak, nerovnost, diskriminaci a rasismus. Nutí čtenáře k neustálému zamýšlení se, k neustálému rozebírání útlaku, k intersekcionálnímu přemýšlení o situaci lidí kolem nás, a poskytuje důležitý nový článek v porozumění diskriminaci afroamerických LGBTQIA+ lidí, zvláště pak afroamerických ace lidí. Mohl bych toho o ní napsat ještě tolik, ale myslím si, že bude lepší, když si ji sami přečtete. Je to hutná, informativní, skvěle napsaná a výtečně promyšlená kniha řešící závažná, nelehká témata, kterým nesmíme nevěnovat pozornost.

Noví Lovci kryptidů: Palba v poušti (2/3)

Noví Lovci kryptidů - Wren Rivera, Winn Wilkinson, Keira Kendrick a Armando Villalon - se vydali do Palestiny, aby se setkali s údajně posledním přežívajícím Sandwalkerem, obřím pouštním krabem, jehož reemergence před 30 roky se pojí s prvními tehdy učiněnými kroky za osvobození palestinského lidu z brutální nadvlády Izraelem. Od svého pouštního průvodce Hakima se čtveřice mladých dobrodruhů dozvěděla, jak místní Sandwalkera vnímají. Věří, že Alláh zvíře stvořil proto, aby rozhodlo, komu jejich země patří, a také, že je schopno rozlišit dobro od zla, respektive dobré úmysly od těch špatných, vražedných. I z toho důvodu poté, co jej Hakim před novými Lovci kryptidů probudil několika ranami z pušky, Sandwalker nezaútočil. Skupina se ubytovala v hotelu The Refuge na kraji města Rafah, jež za tři desítky let prošlo výraznou proměnou, byť se stále nezbavilo hromad suti z doby strašlivé genocidy. Wren si ve svém pokoji četla dizertační práce svého nového známého, Terrence Zendera z financovatelské rady Mezinárodní unie parapřírodovědného výzkumu. Zjistila, že byl přítelem Jacka Owena, jenž byl také členem unie, než s Lovci kryptidů záhadně zmizel. Později toho dne se čtveřice setkala s Terrencem a jeho kolegou Gerrym Stingem, vědcem, který si svou kariéru vybudoval na výzkumu kočko-pso-opičáků z kostarického poloostrova Osa, kde se vlastně původní Lovci kryptidů zrodili. Gerry se také znal s Jackem a hlavně byl kamarádem jeho syna Deana - též záhadně zmizelého - se kterým byl v kontaktu až do roku 2045. Představení členů unie novým Lovcům kryptidů bylo však jen malou součástí toho, co spolu mají v Palestině podniknout. Mladí dobrodruzi se do ní vydali proto, že je Terrence přes Wren pozval na výzkum Sandwalkera. Nedávno byl v poušti zabit sionistický terorista z USA, nikoliv však lidmi. Byl rozkrájen, jako by ho zcvakla velká klepítka, ta ale nemohla náležet velikému krabovi trvale usazenému v dvacetimetrové jámě. Vypadá to, že Sandwalker se partenogeneticky rozmnožil, a pouští nyní mohou běhat jeho "menší klony". Bude však třeba ověřit, zda je tato hypotéza pravdivá.

NOVÍ LOVCI KRYPTIDŮ

PALBA V POUŠTI, ČÁST DRUHÁ:

"Budeme se muset rozdělit," řekla svým třem přátelům Wren, "jedna skupinka půjde s Terrencem do pouště a bude pátrat po Sandwalkerových potomcích, pokud tam teda nějací žijí, a druhá se přidá k Gerrymu Stingovi při jeho výzkumu Sandwalkerova rozmnožovacího systému."

"Obojí zní lehce děsivě," reagoval na její slova Winn.

Čtveřice se procházela ulicí sousedící s tou, v níž se nacházel hotel The Refuge. Padla tma, na obloze bylo tisícero hvězd, měsíc v úplňku ozařoval pouštním prachem pokrytý asfalt, a tak ani nebylo třeba pouličních lamp, jež však město osvěcovaly s obdobnou intenzitou. Vzduch byl chladný, a všichni, až na Armanda, na sobě měli svetry a mikiny. Starší student jako jediný kráčel v bílém tričku, do něhož byl oděn i v předchozích hodinách.

"Jestli si mám vybrat, chce-li se mi pochodovat za úděsného vedra pouští a hledat stopy suchozemských korýšů, anebo šmátrat se v genitáliích toho velkého a riskovat cvaknutí jeho několik metrů dlouhými klepety," zamyslela se nahlas Keira, "volím tu první možnost." Nato se zasmála.

"Hele, já bych třeba radši šel do toho výzkumu v jámě," řekl Winn, "jednou už jsme s Wren v poušti byli, a nebylo to zase tak příjemné."

"Pochcal sis tam kalhoty," uchechtla se Wren, "věřím, že to příjemné nebylo."

"Kámo!" vyhrkl iritovaně Winn. Pohlédl na dívku, ke které toho tolik cítil, a zamračil se. "Nemusíš všem vykládat o každé nepříjemnosti, která se mi přihodila..." Spěšně se podíval na Keiru i Armanda, kteří se oba potutelně usmívali a hleděli k zemi. "Abyste to pochopili, napadli nás monstra z Aricy, to jsou přežívající dromaeosauridi, se kterými měli tu čest naši hrdinové Jack Owen a Pierre Leroy zpátky v roce 2016, a já jsem si ze strachu před jejich srpovitými drápy trošku... trošku... ucvrnkl."

"Pořádně sis ucvrnkl," opravila ho Wren. Keira a Armando se začali řechtat.

"Byla to nehoda!" bránil se Winn. "Až vám jednou půjde o život, taky po čase zjistíte, že jste udělali dobře, že jste si vzali náhradní spodní prádlo."

"Takže radši půjdeš k tomu krabovi? Tam taky hrozí riziko ucvrnknutí si, když ho naštveš a vyjede po tobě," smála se Wren.

Winn byl uražen. Neměl rád, když si z něj Wren takto střílela. A nebyl nadšen z toho, že bagatelizovala události z Atacamy, které je oba takřka stály životy.

"Přestavme kecat o totálně bizarních věcech," řekl Armando, "já bych šel s Winnem. Docela mě zajímá fyziologie toho zvířete. Jsem teď v druháku, a v tomto semestru mám předmět o anatomii bezobratlých. Zrovna minulý týden jsem pod vedením předního entomologa z naší univerzity pitval raka červenoklepetého, který byl na Portoriko introdukován z Austrálie a Nové Guineje na konci minulého století. Bylo zajímavé vidět uvnitř jeho vajíčka, měl jich v sobě docela dost. Není divu, že jsou tak invazivní, potvory. Rozmnožují se v hrozných kvantech."

"Super," usmála se Wren, "máme tu mezi sebou někoho, kdo má praktické znalosti korýší anatomie."

"Vy běžte zkoumat Sandwalkera, kluci, a my se vydáme do pouště," prohlásila Keira, "já na rozdíl od tebe, Winne, ještě nikdy v poušti nebyla, takže si ji ráda zažiji napoprvé."

"Fajn," řekl pořád ještě dotčeným hlasem Winn, "myslím si, že takhle to bude nejlepší."

"Hlavně se nenechte stáhnout do té obrovské díry..." řekla zcela vážně Keira.

"Myslím, že tam slaníme, mělo by to být bezpečné," přerušil ji Armando.

"... kterou má ten doktor Sting mezi zuby. Působí bezedně."

Všichni se zasmáli, byť ne zle. Rozesmál se i Winn.

Příštího týdne s prvními ranními paprsky opustili Winn, Armando a Gerry svůj hotel, a s batohy plnými vody zamířili k Sandwalkerově jámě. Průvodce již tentokrát nepotřebovali. Věděli přesně, kam jít. Gerry, kráčející napřed, měl navíc místo výskytu zvířete zaznamenáno ve svém mobilním telefonu, od jehož displeje po celý pochod nespustil oči.

"Přemýšlel jsem trochu o tom, jak to uděláme," řekl Armando, když mu pochod začínal připadat až příliš tichý, "není to tak, že bychom mohli obrovského kraba rozpitvat, a už vůbec ne zaživa. Máme nějaké náčiní, abychom... se podívali do jeho gonopod?"

"Ano, ano, všechno mám s sebou," řekl nervózně Gerry, jako by s nikým nechtěl vést řeč, a neustále hleděl do mobilu, "prvotřídní vybavení, bude se vám to líbit."

"No, vzhledem k tomu, že ten krab je velký asi jako náklaďák," odpověděl Armando, a změřil očima velikost Gerryho batohu, "mi přijde, že jste si naložil docela málo."

Gerry nereagoval. Armando pohlédl na Winna, a pokrčil ramena. Winn znaveně zazíval a zamžoural očima. Také se mu zrovna do hovoru moc nechtělo.

"Ty a tvoje holka jste byli včera fakt cute," řekl Armando, a usmál se jedním koutkem úst, "jak jste na sebe štěkali kvůli tomu pochcání ze strachu... comedy gold, kámo, comedy gold."

"Wren dokáže být... hodně direktivní," odpověděl Winn, a vykulil oči, "počkej, moje holka?"

"Tak nějak jsem už vyvodil, že spolu chodíte," řekl Armando, "a kdybyste nevypadali jako typický poďobaný teenageři s nabarvenýma vlasama, hádal bych, že jste spolu žili tak dvacet třicet let, vole."

Winn se začervenal.

"Co je? Seš nějak zamlklý," uchechtl se Armando, "Wren tě totálně žere. Je to na ní vidět."

"Byli jsme spolu na jednom rande," řekl sklesle Winn, "vlastně to ani nebylo normální rande, spíš... pracovní schůzka... kvůli našim nočním můrám o Chupacabrách. To bylo víceméně všechno."

"Rady ti dávat nebudu," smál se Armando, "ale věř mi, pokud chceš s někým chodit, fakt se ho musíš zeptat a naplánovat nějakou schůzku. Jiskřičky mezi váma přeskakují pořád, ale jestli to nechceš posrat..."

"Takže teď místo pochcání hodláš mluvit o posrání, jo?" vyhrkl iritovaně Winn.

"... doporučuju ti rychle s tím něco udělat."

S devátou hodinou ranní se Winn a Armando ocitli opět v místech, ze kterých předešlého dne pohlíželi v Hakimově, Keiřině a Wrenině přítomnosti na obřího kraba na dně hluboké jámy. Ležel tam nehnutě, jako by spal celé věky. Gerry pořídil na svůj mobil jednu fotografii Sandwalkera, poté si sundal batoh, shodil dolů ke zvířeti tři lana, jež postupně vytáhl ze svého ruksaku, a napnul je na jistící háky, které zabořil do písku. 

"Pomalu slaníme dolů," řekl a konečně se na oba hochy podíval, zatímco v kleče poutal lano k poslednímu háku, "a zkusíme se dostat za Sandwalkerovo levé klepeto. Bude to docela fuška. Tohle místo je jediné, ze kterého se podle satelitních snímků dá slézt dolů. V polovině sestupu se budeme muset trochu... no, natočit. Do písku tam zarazím několik dalších háků, a lana přes ně zkroutíme tak, abychom neskončili přímo v tom klepetu."

"Fajn," usmál se Armando, "jen do toho."

Trvalo půl hodiny, než se trojice ocitla na spodku jámy, centimetry od dřímajícího těla obrovského korýše. Gerry byl ze sestupu překvapivě znaven, a musel si polít vodou hlavu. Působil ještě nervózněji, než při pochodu pouští.

"Jenom mě teď napadlo," řekl náhle Winn, "neměl někdo z nás zůstat nahoře? Co kdyby... se něco stalo, a lana by spadla? Co kdyby je tam někdo... přeřízl, nebo tak něco?"

"Jo, to se tak stane," usmál se Gerry, "poslouchejte, nemáme moc času. Nerad bych to zvíře rušil. Zatím je v klidu, ale kdo ví, třeba ty příběhy o tom, že je schopno odhadnout, zda máte dobré či zlé úmysly, nejsou nikterak pravdivé... who am I kidding, proč by měly být? Může se začít bránit naší přítomnosti prakticky kdykoliv, takže to urychleme!"

"No, a já bych teď rád slyšel víc o tom, jak se mu chcete podívat na gonopody," řekl Armando, "protože fakt nevidím ve vašich rukou nějaké long ass kleště, kterými mu odhrnete pláty karapaxu."

Gerry se usmál, a zcela odhalil mezeru mezi předními zuby. Ze svého batohu vytáhl tabletu podobné zařízení, na němž byla umístěna drobná kamera s asi půlmetrovým kabelem, na jehož konci blikalo zelené světlo. "Proč být tak invazivní? Žijeme ve světě technologií, ne ubližování zvířatům."

"Ne všechno musí být pitva," řekl Armandovi Winn, a usmál se.

"Tos měl říct těm Chupacabrám, co tebe a tvou holku tak traumatizovaly," odpověděl na to s pozvednutým obočím Armando.

Wren a Keira v Terrencově doprovodu opustili hotel půl hodiny po prvním týmu. Na konci ulice je pozdravil Hakim, nesoucí na zádech tornu napěchovanou plastovými lahvemi s pitnou vodou. Terrence s ním prohodil pár slov, a pak se čtveřice společně vydala do ranním slunkem prohřívané pouště. Zatímco míjeli několik keříků vystupujících z písku, vystrašili dvě slunící se ještěrky.

Wren vytáhla z pouzdra na svém opasku laserovou pistoli, a zkontrolovala, zda byla nabita. Vyjmula z její rukojeti kapsli s náboji, a prozkoumala ji očima.

"Začala jsi kupovat laserové střely?" zeptala se Keira, a promnula si oči.

"Na Portoriku jsem je skoro vyplýtvala," odpověděla Wren, "naštěstí shánět laserové střely do laserových pistolí není v dnešním světě moc těžké. A když tolik makám na brigádách, mám na ně."

"Kde jsou ty časy, kdy laserové střely byly dražší než regulérní kulky?" usmál se Terrence, kráčející dva kroky napřed, a otočil se na Wren.

"Taková doba někdy byla?" uchechtla se Wren.

"Jack Owen mi jednou říkal, na kolik jeho tým ročně přišly laserové střely. Jen do ručních pistolí nakoupili vždycky na začátku roku kapsle o ceně třinácti milionů liber. Jedna kapsle je vyšla na patnáct tisíc," odpověděl Terrence, "a to měli ještě speciální cenu, protože jednak zakázky byly velké, druhak japonská firma, která jim je dodávala, měla s Lovci kryptidů speciální kontrakt, a s ním byly spojeny výhody."

"Já vím, já vím," řekla na to Wren, "podmínkou pak bylo, že každý rok předvedou nová vylepšení letounu, který byl od stejné společnosti... četla jsem to v knize Akihika Yukimury, přes kterého se vlastně Lovci kryptidů ke všem těm fancy technologiím dostali."

"Starý dobrý Akihiko vždycky říkával, že nepřítele je třeba zmasakrovat už když na vás poprvé pohlédne," řekl Terrence, a v jeho hlase zazněla nostalgie, "zvláštní, že to říkával někdo, kdo si místo laserových pistolí raději zadal s kovovou tyčí. Ale masakrovat nepřátele s ní uměl, to ano."

"Yanzari!" vyhrkl náhle Hakim. "Podívejte se! Stopy!" Ukázal na čerstvou řádku jemných, mělkých otisků v písku, před nimiž stál, a jež mířily až k vrcholku duny asi deset metrů od jeho pravé ruky. 

"Co je tu mohlo zanechat? Fenek?" zeptala se Keira.

"Fenek je v palestinském regionu už asi 150 let vyhynulý, Keiro," řekla Wren, "nevypadá to úplně na savčí stopy."

"Máte představu, kterým směrem zvíře šlo, Hakime?" zeptal se Terrence.

"'ana last muta'akidan," odpověděl Hakim, "nejsem si jist, pane Zendere." Sehnul se ke stopám, a pečlivě je zkoumal. "Nikdy jsem takové stopy neviděl."

"Určitě to nemůžou být stopy Sandwalkerova potomka," řekla s úsměvem Wren, "to by bylo nějak moc lehké, narazit na ně jen tak náhodou pár desítek minut poté, co jsme vyšli z hotelu."

"Šel bych nahoru na tu dunu," řekl Hakim, "tam uvidíme, kterou atijah zvíře zvolilo."

Jakmile se ocitli na vrcholku duny, po stopách nebylo ani vidu. Řada zcela náhle končila, a za posledními otisky se již zcela bez omluvy rozprostíral panenský písek. Wren si lehla na břicho a upřela své zraky na posledních několik stop. "Muselo to odsud vzlétnout," řekla stroze.

"Je možné, že ty stopy zachovali nějací pouštní ptáci?" zeptala se Keira, a obrátila se na Hakima, hledícího do dáli, proti rannímu slunku.

"Žádní ptáci žijící v poušti nepochodují několik metrů, aby odlétli z duny," odpověděl Hakim, a nespustil oči z horizontu. Cosi tam zahlédl. Bylo to malé, ale pohybovalo se to, a on se to snažil lépe identifikovat, aniž by se o tom zatím zmínil.

"Vůbec to nevypadá na ptačí stopy," řekl Terrence, a na vrcholku duny se posadil. Pohlédl na Wren, která si právě konec stopní dráhy vyfotografovala na mobilní telefon. "Buď jde o nějakého plaza, který se zahrabal do písku, nebo..."

"Zahrabal do písku, to je ono! Nevzlétlo to, ale zahrabalo se to!" vyhrkla Wren. "A to dokonale!"

"Přátelé?" ozval se Hakim. Silně znervózněl.

"Soudě podle vzdálenostmi mezi otisky muselo jít buď o několik čtyřnohých zvířat, anebo jedno větší zvíře s několika vícero končetinami," řekl Terrence, "podívejte se na tvar jednotlivých otisků, slečno Rivero. Nelze vidět jediné stopy po prstech. Buď to byli plazi s blánou mezi prsty, těžkými prsty, anebo je zanechaly končetiny většího bezobratlého, který..."

"Lidi?" přidala se k Hakimovi Keira. Také již spatřila to, na co upínal své oči.

"Mě se nechce věřit, že by to měl být malý Sandwalker! Ale propána, teď, když se na ně dívám, nemůžu v nich nevidět stopy kraba!" vyhrkla Wren.

"Pozor! Dolů!" zařval Hakim, a strhl Keiru a Wren z duny. Hrubě sjeli po písku, načež se ozvala hlasitá střelba.

"Pane Zendere!" zařvala Wren. Otočila se, a spatřila Terrence, jak sjíždí po duně za nimi. Ve své zelené expediční košili měl čerstvý otvor po kulce. 

"Proboha, zasáhli mi košili!" vykřikl, jakmile byl dole s ostatními. Otvorem prostrčil prst. "Naštěstí kulka neprošla ničím jiným, než košilí. Netrefili mě!"

"To máte z pekla štěstí, pane," řekl mu Hakim.

"Počkat, 'zasáhli'? Oni? To střílelo víc lidí?" zeptala se Wren.

"Měl jsem vás varovat okamžitě," řekl Hakim, "moc se omlouvám. Už je to nějaká doba, co se tady za bílého dne objevili ozbrojení výtržníci. Zatímco jste si prohlíželi stopy, uviděl jsem několik osob, jak se pohybují na horizontu. Příliš mě oslňovalo slunce, abych je mohl včas identifikovat, a teď to pana Zendera téměř stálo život..."

"Vůbec se neviňte, Hakime," řekl rozhodně Terrence, "spíše přemýšlejme o to, co dělat teď!"

"Musíme pryč," vyhrkl Hakim, "hned. Nesmíme se tu zdržovat."

Střelba se stávala intenzivnější. Ozbrojenci ostřelovali dunu, z jejíhož vrcholku se na čtveřici za ní snášelo čím dál více rozvířeného písku. 

"Co jsou zač?!" vykřikla Wren.

"Reakcionáři," odpověděl Hakim, "lidé neuznávající Svobodnou Palestinu."

"Běžíme!" vykřikla Keira, a dala se do pohybu. Ostatní utíkali za ní. Cílem bylo dostat se co nejvíce od ostřelované duny. 

"Vůbec jste nám o nich nic neřekl, Hakime!" zlobila se Wren na průvodce.

"Jak jsem říkal, už je to nějaká doba, co se tady objevili jim podobní! Předpokládám, že se jedná o spolupracovníky toho zabitého Američana!" odpověděl Hakim.

Zezadu se ozýval křik. Několik mužů na sebe volalo s krvežíznivým nadšením. Wren se ohlédla, a spatřila jednoho ozbrojence, jenž vybíhal zpoza okraje duny. Byl tmavě oblečen, celý svalnatý trump měl ověšen opasky s náboji, v obou rukou nesl dlouhý samopal, a na očích měl černé brýle. 

"Běžte do prdele!" zařvala dívka, a zamířila na něj laserovou pistolí. Zmáčkla spoušť, a muž s křikem vzlétl, až zády narazil o okraj duny, a sjel po něm dolů. Samopal mu mezitím vyletěl z rukou. Wren se zastavila, a jednou dobře mířenou střelou z jeho zbraně učinila několik bezcenných, spálených kusů.

Rázem se na scéně objevili další dva ozbrojení muži. Byli obdobně vyzbrojeni, jeden z nich ale navíc držel v ruce granát. Vrhl ho po utíkající skupince. Wren, stále stojící na místě, na něj hbitě zamířila laserovou pistolí. Vystřelila, ale minula. V panice zmáčkla spoušť ještě několikrát, a zatřepala rukou. Granát strefila laserem v poslední vhodnou chvíli. 

Ozvala se pekelná rána. Keira spadla na zem, a Hakim ji následoval. Přistál vedle dívky, a těžce se přitom praštil o suchou zem do čela. Wren byla poražena k zemi přímou tlakovou vlnou mířící od granátu, jenž explodoval možná deset metrů od ní. Vůbec se nehýbala. Terrence jako jediný stál na nohou, nohy jako sloupy podpírající jeho masivní tělo. 

"Nehýbejte se! Ruce nad hlavu!" ozvalo se z úst jednoho ozbrojence. Byl to bledý muž malého vzrůstu s kozí bradkou, plešatou hlavou, výraznými černými brýlemi na maličkém nose, a s predátorským úsměvem. Mířil Terrencovi na hlavu samopalem.

Druhý ozbrojenec, štíhlý dlouhán s kudrnatými vlasy a pro změnu bez černých brýlí, přiběhl k nehybné Wren. 

"Přísahám, že jestli jste jí ublížili..." zasyčel Terrence.

"Půjdete s náma, debilové!" zachechtal se ten menší z ozbrojenců. "Udělali jste chybu, že jste sem přišli čmuchat!"

"Nárokujete si toto území?" zeptal se Terrence.

"Jsou to sionisti," řekla Wren, kterou dlouhán donutil vstát. Byla malátná, a zděšeně oddechovala. "Sionističtí reakcionáři."

"No, vypadá to, že tu máme bandu Američanů," řekl dlouhán, "co jste zač? Lidskoprávní aktivisti? Nějaká levičácká antisemitská sebranka, co nenávidí Izrael? Přijeli jste se sem muchlat s těma hnědýma zvířatama, který měly být dávno vyhnaný? Co?!" 

Nato musel dlouhán uhnout. Menší ozbrojenec právě proletěl kolem něj, a to s hlasitým řevem. Terrence nyní držel v ruce jeho samopal, a mířil jím na dlouhána.

Wren využila situace, zvedla z písku svou laserovou pistoli, a muže odpálila do výšky snad šesti metrů. S divoce se pohybujícíma rukama a nohama dopadl těžce na zem, a zakňučel.

"Pozor!" vykřikl Terrence. Přímo za Wren se objevil třetí muž - ten, kterému prve zničila samopal. Vrhal se na dívku s nožem v ruce. 

Terrence se vymrštil proti němu, a sekl ho pažbou samopalu tak silně, že se ozvalo nechutné křupnutí, a muž ve zkroucené poloze zůstal bez jediného hnutí ležet u Wreniných nohou. Dívka se viditelně otřásla znechucením.

Otevřela ústa, a chystala se něco říci, když náhle nehybný ozbrojenec zmizel v písku. Něco ho pod něj bleskurychle stáhlo, a nad tenkou hranicí mezi nebem a zemí zůstaly vězet jen konečky jeho prstů. Divoce sebou kmitaly, zatímco na jeho těle muselo pod pískem cosi hodovat. 

"Můj ty bože," zašeptal Terrence, "ať už ho dostalo cokoliv, musel to být původce těch stop!"

"Lidi? Myslím, že Hakim potřebuje ošetření," řekla Keira, "zmizme odsud!"

Svět se zdál být mlhavým, neurčitým, chaotickým. Wren se točila hlava. Terrence ji podpíral svou levou rukou, zatímco druhou se snažil držet na nohou Hakima. Průvodce z pravé strany držela ještě Keira.

"Jste v pořádku?" ptal se starostlivě Terrence. "Co vy, Hakime? Jak vám je?"

"Potřebuji více vody, prosím," zašeptal Hakim. Nekrvácel, ale na čele měl zmodralou, až fialovou kůži. Dosti si narazil hlavu.

"Tam před námi... se nacházejí nějaké ruiny," řekla Wren, "tam si sedneme."

"Dobrá zpráva je, že za námi nikdo nejde," informovala své kolegy Keira, "všechno, co se nachází za našimi zády, je jen nekonečná poušť."

V pohybu byli něco málo přes čtvrt hodiny. Netušili, co se stalo se zbylými dvěma ozbrojenci, kteří byli pouze v bezvědomí ve chvíli, kdy onen zabitý skončil pod zemí jako potrava onoho tajemného tvora. Jediný, kdo se občas ohlížel zpět, byla Keira. 

Jakmile dorazili ke zbytkům jakéhosi obydlí, nejspíše z doby před více než třemi desítkami roků, usadili Hakima na hromádku kamení. Wren vytáhla z jeho torny lahev s vodou, a dala mu napít. Hakimovi se třásly ruce, jako by byli větévkami ve strašlivém vichru. Působil zranitelně. 

"Hrozně se mi točí hlava," řekl, "a mám mžitky před očima. Písek není tak měkký, jaký se zdá. Stačí spadnout na něj, přímo na čelo, a máte nepříjemný úraz. Možná budu muset do nemocnice."

"Ještě se napijte," řekla mu tiše Wren, "třeba se vám nakonec udělá líp."

Zanechala lahev v Hakimových rukou, a funkci jejího jističe přebrala Keira. Wren vytáhla lahev s vodou i ze svého batohu, a celou ji vypila. Pak si sedla na zem, a tváře zabořila mezi kolena. Zhluboka se nadechovala a vydechovala. 

Terrence převzal Keiřinu roli pozorovatele okolí. Prohlížel si okolní krajinu, a drbal se přitom ve vlasech. Nikde sice neviděl jediného živáčka, ale něco mu tu nesedělo. Nechtěl to s ostatními sdílet, měl však pocit, že je sledován. A že jsou tedy sledováni i oni.

Přeběhl několik kup kamení a ocitl se uprostřed ruin drobného domku, zarostlých pouštními rostlinami. Přimhouřil oči, a zaměřil je na malý úsek polámané báze budovy. Pak se bez rozmýšlení rozběhl, a přeskočil ji.

Ozvala se střelba. Wren a Keira zvedly hlavy, a naslouchaly. Po Terrencovi někdo střílel z pistole!

"Zůstaň u Hakima!" vykřikla Wren na svou kamarádku, a s laserovou pistolí v ruce se vydala tím směrem, kudy utíkal Terrence. Dorazila k bázi zbořeného domu, a nahnula se přes ni. Zatočila se jí hlava, když uviděla, že se za kusem stěny nachází asi desetimetrový spád. Pod ním se nacházely dvě osoby. Terrence rozpoznala okamžitě. Velký svalnatý muž utíkal jako o závod nahoru po protějším svahu tvořeném zbytky cihel a harampádí. Někdo po něm střílel - ten druhý člověk, celý oblečený v černém.

Terrence náhle uklouzl. Svalil se na hromadě zčernalých cihel, a zakryl si obličej. Všiml si, že osoba, která ho napadla, mu mířila pistolí přímo na tvář.

Wren nehodlala čekat. Jednou rukou se chytila zdemolované stěny, nahnula se přes ni a dolů na osobu, jež Terrence ohrožovala, zamířila laserovou pistolí. Zmáčkla spoušť, a z hlavně pistole vystřelil laserový paprsek nejvyššího stupně. 

Střílející osobu sice netrefil, ale dokonale odpálil harampádí pod jejíma nohama. S drsným křikem se ocitla ve vzduchu, a pak těžce dopadla mezi kovové dráty a kamení. Wren si všimla, že to byla nějaká žena. Tmavé vlasy měla svázány do culíku. Levá ruka jí nyní krvácela, neboť se chytila mezi kovovými dráty. Terrence si hlasitě oddychl. Očividně byl přesvědčen, že jej měla brzy potkat smrt.

Wren se opatrně svezla dolů po svahu, učinila několik skoků nad ostrými dráty a nebezpečně uhlazenými kameny, po kterých by jistě uklouzla, a jakmile stála před útočnicí, namířila jí k hlavě laserovou pistoli. Terrence se k ní připojil, a kašlal u toho.

"Musela nás sledovat," řekl, a utřel si ústa, "jinak se to nedá vysvětlit. Byla to příliš velká náhoda."

"Co? Proč?" zeptala se nechápavě Wren. Přistoupila ke zraněné ženě, a ta se na dívku dlouze zadívala. Wren se skoro zastavilo srdce, když rozpoznala její obličej.

"Wren? Co to děláš?" 

"Vy! Co... co to děláte vy? Co sakra děláte tady?!"

Byla to Marilla Kent-Lyons. Posadila se, a se zasyčením přejela prsty pravé ruky po krvácejícím zápěstí ruky levé. "Pěkně děkuju," řekla s naštváním v hlase.

"Vy jste chtěla zastřelit pana Zendera?!" vykřikla Wren. "Vysvětlete mi, proč! A taky, co tu, do prdele, pohledáváte!"

"To by tě nemělo zajímat," odpověděla Marilla, a pokusila se vstát. 

"Ani hnout," varovala ji Wren, učinila krok směrem k ní, a téměř ji hlaveň laserové pistole přitiskla k hlavě, "sedněte si. Nejdřív chci odpovědi."

"Skrývala se za tou zbořenou stěnou... nebo aspoň za tím, co z ní zbylo. Uviděl jsem tam pohyb, tak jsem tam skočil. Oba jsme sletěli sem dolů, a ona pak po mě střílela," řekl Terrence, "ale... nedokázal jsem si ani ve snu představit, že se tu s ní potkám! Jak jsem říkal, musela nás sledovat. Nejspíš celou cestu z Rafy, jinak se to vysvětlit nedá."

"Wren, poslouchej mě," řekla rázně Marilla, "tomuhle člověku nevěř ani slovo. Vůbec nechápu, proč se vydáváš na výpravu spolu s ním."

Wren se podívala na Terrence. "Pěkné. Snažíte se mě oba přesvědčit o tom, že vaše strana je ta správná?"

Marilla využila toho, že Wren pohlížela na Terrence, a pokusila se vytrhnout jí z ruky laserovou pistoli. Wren však reagovala rychle, a Marillu hlavní uhodila do čela. Agentka zakřičela bolestí, a zůstala ležet na zádech.

"Příště budu, do prdele, střílet!" zařvala zlověstně Wren. "Chci vysvětlení! Bez něj se dál nepohnete!"

"Jsem tu kvůli němu," řekla Marilla, a hleděla na modré nebe, přičemž si oběma rukama mnula čelo, "kvůli Zenderovi. Kvůli lidem z Mezinárodní unie parapřírodovědného výzkumu."

"Ano, vůči naší unii chováte vskutku obdivuhodnou zášť, agentko," řekl Terrence, "stejně jako vaše matky. Tady slečně Riveře jsem vysvětlil, co jste provedla. A jaké škody jste s agentem R'onnem napáchala při zcela ilegálním vloupání do budovy naší organizace v D.C.!"

"Wren, nevěř ani slovu, které ten chlápek vyřkne. Je to manipulativní psychopat," řekla Marilla, a zaklonila hlavu, aby na Wren mohla pohlédnout, "nevím, o čem tě přesvědčil, ale vydat se s ním na výpravu určitě nebyl dobrý nápad. Vím, že je tu taky ten druhý chlápek, doktor Sting. Kdybys věděla, co je opravdu zač..."

"Tak mi řekněte, co je zač!" zařvala Wren. "Co jsou oba zač!"

"Prosím, agentko," řekl vážně Terrence, a učinil krok vpřed, "řekněte tady slečně Riveře, co jsme podle vás zač. Velice rád si poslechnu váš názor."

"Jsou to lidi, kteří mají velice pochybné cíle, Wren," řekla Marilla, "a jejich dosažení může stát spoustu lidí jejich životy. Podobně, jako to, o co se snaží doktorka Callaghan..."

"Se kterou jste nás dostala do konfliktu, aniž byste mě a ostatním členům týmu vysvětlila, proč! Skoro nás nechala rozpárat, a vy jste si pohodlně zmizela, teleportovaná pryč z Winnova pokoje, a už jste se neozvala!" křičela Wren. 

"Věř mi, že tu pistoli bys měla mířit na tohohle šarlatána vedle tebe!" zařvala Marilla.

"Proč?! Vysvětlete mi, proč!" 

"Mluvte, agentko," řekl rázně Terrence, "co na mě máte? Co jsem provedl nebo provádím tak špatného? Našla jste v těch ukradených datech unie něco, co mou činnost činí vám nepohodlnou?"

Marilla se pokusila posadit. Kontrolovala přitom, zda Wren náhodou opravdu nezmáčkne spoušť.

"Nebo jste naštvaná proto, že mezi těmi daty, která jste ukradla, byly údaje o velice zvláštních praktikách vaší organizace, která náhodným osobám, jež vás viděly při práci s tajemnými tvory, vymazává paměť a vytváří z nich nové agenty?"

"Držte hubu, Zendere," sykla Marilla.

"Je to pravda?!" zeptala se rychle Wren.

"Wren, prosím tě, přestaň na mě mířit tou..."

Vzduchem prošlehl laserový paprsek. Prosvištěl vedle Marillina pravého ucha.

"Wren, sakra, přestaň! Neuvědomuješ si vůbec, v jakém nebezpečí se..."

"Myslím, že si to uvědomuju," řekla dívka.

Marilla jí pohlédla do tváře, pak se podívala na Terrence, který zbledl hrůzou, a nato se otočila. Přímo za jejími zády se nacházel krab velikosti medvěda, a do výše natahoval svá hrůzostrašná klepítka.

"Sandwalkerů opravdu je víc!" vyhrkla poloradostně Wren. "Teď je jenom otázkou, jestli opravdu zabíjejí ty, co mají zlé úmysly..."

Pokračování příště...